28.6.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 157/102

1.1

Dvacet jedna zemí Evropské unie produkuje řepný cukr. Francouzské zámořské departmenty a Španělsko produkují v malé míře třtinový cukr (280 000 tun). Celkem se evropská produkce cukru pohybuje dle jednotlivých hospodářských roků v rozmezí 17 až 20 miliónů tun, přičemž evropská spotřeba je odhadována na 16 miliónů tun.

1.2

Cukrovou řepu, jež je součástí osevního postupu, pěstuje na 2,2 milionech hektarů 350 000 zemědělců (něco více než 6 ha cukrové řepy na jednoho pěstitele). Cukrová řepa je zpracovávána asi ve 200 cukrovarech, které přímo zaměstnávají téměř 60 000 lidí.

1.3

K tomu je nutno v Evropské unii připočíst ještě výrobu 500 000 tun isoglukosy a 250 000 tun inulinového sirupu a průmysl rafinace surového třtinového cukru (kde se většina suroviny, představující 1,5 MT, dováží ze zemí AKT (1)).

1.4

V oblasti cukru, isoglukosy a inulinu byl režim produkčních kvót vyplývající z nařízení 1785/81 několikrát prodloužen. Poslední prodloužení je z roku 2001. Týká se pěti hospodářských let 2001/2002 až 2005/2006. Toto nařízení má číslo 1260/2001 a v porovnání s předchozím nařízením zaznamenalo několik důležitých změn, jako stanovení cen do 30. června 2006, zrušení režimu skladování, zrušení financování nákladů na skladování převedeného cukru, snížení kvót o 115 000 tun a převzetí všech produkčních náhrad přiznaných chemickému průmyslu pěstiteli cukrové řepy a výrobci cukru.

1.5

Dne 14. července 2004 předložila Komise sdělení o reformě odvětví cukru s cílem doplnit svůj model udržitelného evropského zemědělství [COM(2004) 499 final].

1.6

Komise v tomto dokumentu navrhuje počínaje 1. červencem 2005 zásadně změnit nařízení o cukru, ceny a kvóty a plánuje vypracovat v případě potřeby nové návrhy týkající se kvót a cen pro rok 2008. Komise chce zároveň režim cukru zahrnout do reformy SZP, učinit evropský trh s cukrem méně přitažlivým pro dovozy, citelně snížit kvóty cukru, jenž lze vyvézt s náhradou, a zrušit produkční náhrady u cukru prodávaného chemickému průmyslu.

1.7

Komise navrhuje sloučit kvóty A a B do jediné kvóty a snížit kvóty na cukr o 1,3 miliónů tun a dále pak ročně o dalších 500 000 tun v průběhu 3 následujících hospodářských let (tedy celkové snížení o 2,8 miliónů tun neboli o 16 %).

1.8

Paralelně s tímto snížením kvót cukru navrhuje Komise zvýšit kvóty u isoglukosy o 100 000 tun ročně po dobu 3 let (tedy navýšení o 60 %) a zachovat kvóty na inulin.

1.9

Za účelem zajištění restrukturalizace odvětví cukru, již považuje za nutnou, navrhuje Komise umožnit volnou převoditelnost kvót na evropské úrovni. Zároveň uvádí možnost spolufinancování se členskými státy týkající se poskytnutí podpory ve výši 250 EUR na jednu tunu kvótovaného cukru těm výrobcům cukru, jimž by se nepodařilo převést své kvóty a kteří by upustili od výroby cukru. Cílem této podpory by bylo usnadnit výrobcům cukru dodržování jejich povinností v sociální oblasti a v oblasti obnovy životního prostředí.

1.10

Komise navrhuje nahradit intervenční režim a vyřazovací mechanismus, které slouží k zaručení cen na základě rovnováhy trhu a k dodržování závazků vůči WTO, soukromým skladováním (2) a povinným převodem kvótovaného cukru.

1.11

V oblasti cen navrhuje Komise nahradit intervenční cenu cukru referenční cenou, jež by sloužila pro výpočet minimální ceny cukru, kterou bude nutno dodržet u dovozů ze zemí AKT a nejméně rozvinutých zemí, jakož i u zavádění opatření týkajících se soukromého skladování a převádění přebytečného množství na příští hospodářský rok. Úřední podpůrné ceny by byly sníženy ve dvou etapách. Proto Komise navrhuje pro hospodářské roky 2005/2006 a 2006/2007 referenční cenu 506 EUR za jednu tunu bílého cukru a pro hospodářský rok 2007/2008 421 EUR za tunu, když stávající intervenční cena představuje 631,9 EUR za tunu a váženou tržní cenu A+B Komise hodnotí na 655 EUR.

1.11.1

Současně by se vážená minimální cena za cukrovou řepu kvóty A+B snížila ze stávajících 43,6 EUR za tunu na 32,8 EUR za tunu v hospodářských letech 2005/2006 a 2006/2007 (-25 %) a na 27,4 EUR za tunu v hospodářském roce 2007/2008 (-37 %). Základní cena cukrové řepy představuje v současné době 47,67 EUR za tunu. Výbor chápe, že snížení cen je v některých členských státech větší než v jiných z důvodu různých proporcí kvóty A a kvóty B.

1.11.2

Ztráta příjmů způsobená snížením vážené ceny kvótované cukrové řepy by podle Komise měla být kompenzována ze 60 % přímou podporou příjmů, oddělenou od výroby (v souladu s pravidly reformy SZP z roku 2003).

1.11.3

Komise hodnotí rozpočtové náklady na oddělené přímé podpory příjmů na 895 miliónů EUR v hospodářských letech 2005/2006 a 2006/2007 a na 1,340 miliard EUR ročně od hospodářského roku 2007/2008.

1.12

Komise navrhuje zrušit režim produkčních náhrad pro chemický a farmaceutický průmysl (3) a umožnit těmto odvětvím zásobovat se cukrem C, jak je tomu v odvětví alkoholu a kvasnic.

1.13

Pokud jde o vztahy s dodavateli preferenčního cukru AKT, Komise navrhuje postupovat dle „protokolu o cukru“ AKT v oblasti dovozních kvót, ale snížit zaručenou cenu a současně snížit cenu řepy. Abychom zemím AKT pomohli adaptovat se na nové podmínky, navrhuje Komise zahájení dialogu s těmito státy na základě akčního plánu, který by byl předložen do konce roku 2004.

1.13.1

Navrhuje zrušit podporu rafinaci cukru ze zemí AKT a zámořských departmentů a termínově zrušit pojem „maximální potřeby zásobování“.

1.14

U nejméně rozvinutých zemí nečiní Komise žádné návrhy týkající se množstevního řízení dovozů. V oblasti dovozní ceny cukru z nejméně rozvinutých zemí žádá dodržování minimální ceny AKT. Pokud jde o balkánské země, Komise počítá s jednáním o dovozní kvótě. Podle dohody EBA (Everything But Arms, vše kromě zbraní) bude cukr ze 49 nejméně rozvinutých zemí od roku 2009 vpuštěn na evropský trh bez cla a bez kvót.

2.1

Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV) uznává, že z důvodu:

je nyní nutné provést změny a úpravy společné organizace trhu s cukrem. Nejedná se tedy o to, jestli je nutné provést reformu, nýbrž o to, jaká reforma je potřeba, jaký bude její rozsah a datum její aplikace.

2.2

Komise je pro „radikální reorganizaci nařízení v odvětví cukru“ a odůvodňuje svůj návrh tvrzením, že stávajícímu režimu je vyčítáno, že „nepodporuje hospodářskou soutěž, z hlediska spotřebitelů a uživatelů udržuje vysoké ceny a ovlivňuje světový trh, zejména rozvojové země“. Evropský hospodářský a sociální výbor lituje, že se Komise opírá o tento typ obecných kritik, aniž by se je snažila ověřit prostřednictvím spolehlivých studií. Výbor v tomto smyslu připomíná své stanovisko ze dne 30. listopadu 2000 (4).

2.3

EHSV shledává, že návrh Komise značně překračuje mezinárodní závazky a ohrožuje jednání s WTO, což je neopatrné a škodlivé z hlediska ochrany oprávněných zájmů cukrovarského hospodářství Evropské unie a jeho preferenčních dodavatelů. Tento postoj navíc Komisi neumožňuje řešit otázku cukru mimo kvóty.

2.4

EHSV je znepokojen dopadem navrhovaného snížení cen a kvót v oblasti řepné a cukrovarnické produkce Evropské unie na příjmy početných rodinných zemědělských podniků, na udržitelnost průmyslových a obchodních činností v odvětví cukru, na zaměstnanost v cukrovarnickém průmyslu a na venkově a na multifunkčnost, zejména v méně příznivých či vzdálenějších regionech, jakož i v nových členských státech, kde jsou na restrukturalizaci potřebné značné investice. Pochybuje, zda návrhy reformy předložené Komisí respektují evropský zemědělský model, multifunkčnost a princip udržitelnosti tak, jak to bylo jednomyslně stanoveno Evropskou radou v Lucemburku v prosinci 1997 (5). Zároveň se domnívá, že jsou tyto návrhy reformy v rozporu s lisabonskou strategií, která mimo jiné výslovně usiluje o tvorbu pracovních příležitostí.

2.5

EHSV žádá Komisi, aby detailně a prokazatelně prostudovala, v kterých regionech by to znamenalo nebezpečí pro produkci řepy a cukrovarnický průmysl a kolik přímých a nepřímých pracovních míst by bylo v zemědělství a průmyslu celkově ohroženo. Odhad dopadu, který předložila Komise loňský rok, v podstatě neposkytuje potřebné informace.

2.6

EHSV nevěří, že by podoba reformy zvolená Komisí, která spočívá v hledání rovnováhy trhu prostřednictvím snížení cen, mohla dosáhnout svého cíle. Navíc tato volba nezajišťuje dlouhodobé udržení kvalitního evropského řepařského a cukrovarnického odvětví a nedodržuje evropské závazky vůči rozvojovým zemím dodávajícím preferenční cukr. Ve skutečnosti tato snížení povedou k likvidaci velkého množství producentů z evropských i rozvojových zemí a zbylé výrobce značně oslabí. Současně budou nové podíly na světovém trhu nabídnuty Brazílii, která zároveň bude moci od roku 2008/2009 do Evropy nepřímo vyvážet neustále rostoucí množství cukru prostřednictvím swapů (6) (třístranných obchodů) s nejméně rozvinutými zeměmi, aniž by tyto dosáhly jakéhokoliv zisku ve prospěch svého zemědělského a sociální rozvoje.

2.7

EHSV se domnívá, že z takovéto reformy společné organizace trhů s cukrem bude mít prospěch pouze několik zemí, a to zejména Brazílie. V tomto kontextu zdůrazňuje, že produkce cukru v Brazílii, do velké míry podporovaná politikou bio etanolu a měnovou politikou, probíhá v takových sociálních podmínkách a podmínkách týkajících se životního prostředí a vlastnictví půdy, jež jsou zcela nepřijatelné, avšak lze jimi vysvětlit velmi nízké výrobní náklady v Brazílii a tudíž nízké ceny na světovém trhu.

2.8

EHSV tedy nerozumí tomu, proč Komise upustila od myšlenky jednat o kvótách preferenčního dovozu s nejméně rozvinutými zeměmi, které o to vlastně žádají. Toto by umožnilo cíleně uspokojit zájmy nejchudších rozvojových zemí a docílit vyváženého zásobování trhu a za pro Evropu udržitelnou cenu. EHSV upozorňuje na základní protiklad, kterého se Komise dopouští, když na jedné straně odůvodňuje radikálního reformu společné organizace trhů s cukrem iniciativou „Vše kromě zbraní“ a na druhé straně odmítá pokračovat ve výslovném přání nejméně rozvinutých zemí získat systém preferenčních kvót. EHSV se domnívá, že je nezbytně nutné stanovit dovozní kvóty pro balkánské země.

2.9

EHSV se domnívá, že navrhovaná snížení cen a omezení kvót značně přesahují mandát WTO a jsou důležitým krokem směrem k úplné liberalizaci trhu s cukrem. Tato skutečnost nemůže nabídnout pěstitelům řepy, zaměstnancům v odvětví cukru a spotřebitelům evropských zemí udržitelné perspektivy, což je zcela v protikladu s tím, co se tvrdí v tomto sdělení.

2.10

EHSV nemůže sdílet názor Komise, podle kterého by z významného snížení cen cukru měli těžit hlavně spotřebitelé (7). Stejně jako u předchozích reforem se snížení cen surovin téměř nebo vůbec nepromítne. To platí především pro zpracované výrobky, jakou jsou limonády a slazené výrobky (75 % cukru se v Evropě spotřebuje ve formě zpracovaných výrobků). EHSV se domnívá, že by Komise měla pozorně sledovat dopad reformy na ceny zboží obsahující cukr.

2.11

EHSV sdílí obavu zemí AKT ohledně negativního dopadu návrhů reformy na příjmy a zaměstnanost v přímo dotčených hospodářských odvětvích, jakož i na jejich sociální rovnováhu a perspektivy rozvoje.

2.12

EHSV neopomíjí nebezpečí hrozící evropským vývozům cukru. Nemůže tedy pochopit skutečnost, že by snížení kvót plánované na období 2005 až 2009 mělo vést k více než potřebnému snížení vývozu s náhradou za předpokladu, že by Evropská unie prohrála panel, který ji staví proti Brazílii, Austrálii a Thajsku. Naopak se mu zdá, že by se Evropská unie měla prostřednictvím úpravy nařízení snažit zachovat si všechny možnosti vývozu, které požaduje a které jí přiznávají mezinárodní dohody, a tedy navrhnout menší snížení kvót.

2.13

Navíc se domnívá, že oproti těmto iniciativám v oblasti vývozu a dovozu, které vedou ke zmenšení odbytišť pro evropské výrobce, přísluší Komisi navrhovat taková opatření, jež by zajistila rozvoj alternativních odbytišť, zejména v oblasti biologických pohonných látek.

2.14

EHSV je obecně toho názoru, že Komise správně nezvážila dopad svého návrhu, který vede v Evropě i v rozvojových zemí k masivnímu odlivu zdrojů z oblasti venkova (zemědělství a první zpracování ) do velkých mezinárodních potravinářských a distribučních společností a který zároveň odkrývá značnou část cukrovarnického průmyslu evropských zemí a zemí AKT téměř výhradně ve prospěch latifundií, které ovládají brazilskou produkci cukru a velmi často nerespektují základní práva pracujícího člověka (prohlášení konference Mezinárodní organizace práce konané v roce 1998 (8)) a princip udržitelnosti (vyklučení amazonského pralesa). Domnívá se, že přístup na trh Společenství by měl být podmíněn dodržováním určitých sociálních a environmentálních norem.

3.1

EHSV zdůrazňuje, že nařízení 1260/2001, jednomyslně přijaté Radou, je platné do 1. července 2006 a sloužilo jako základ pro přístupová jednání s 10 novými členskými státy. Nemůže tedy pochopit, proč Komise navrhuje provedení reformy již k 1. červenci 2005, když to není nutné. Kromě toho mají již zemědělci připravené své plány střídání plodin pro hospodářský rok 2005/2006 a v současné době probíhá v některých evropských zemí podzimní výsev cukrové řepy. Navíc bylo od roku 2001 vzhledem k použití nařízení 1260/2001 až do konce jeho platnosti realizováno v oblasti zemědělství a průmyslu velké množství investic.

3.2

EHSV tedy žádá, aby se nové nařízení týkající se odvětví cukru nepoužívalo dříve než od 1. července 2006. Jiný postup by byl dotčenými profesními skupinami a novými členskými státy odůvodněně považován za porušení principu oprávněného očekávání.

3.3

EHSV konstatuje, že návrh Komise vlastně neřeší pokračování společné organizace trhů po roce 2008, zatímco odvětví cukrové řepy-cukru potřebuje z důvodu nutné restrukturalizace a investic jistý výhled do budoucna. Žádá tedy Komisi, aby navrhla nařízení pokrývající období od 1. července 2006 do 30. června 2012, což odpovídá době platnosti nové SZP.

3.4

EHSV je toho názoru, že Komise neodůvodnila značné snížení úředních cen (o 33 % u cukru a o 37 % u cukrové řepy, ve dvou fázích). Z prokazatelných výpočtů ovšem vyplývá, že snížení v maximální výši 20 % by bylo z hlediska dosažení nových omezení ze strany WTO dostatečné. EHSV si přeje, aby Komise vzala tento údaj na vědomí. Kromě toho Komisi žádá, aby vycházela z přání nejméně rozvinutých zemí jednat o preferenčních kvótách, neboť tímto by se v následujících letech značně snížil tlak na evropský trh s cukrem a nejméně rozvinutým zemím by se dostalo uspokojivých vývozních podmínek.

3.5

EHSV pranýřuje nedostatečnost nástrojů pro řízení trhu navržených Komisí jako náhrada za intervenci. Dokonce se dá předpovědět, že soukromé skladování a povinné převody neumožní zajistit, aby tržní cena respektovala cenu referenční.

3.6

EHSV zaznamenalo návrh Komise kompenzovat část ztrát na zemědělských příjmech prostřednictvím kompenzační podpory. Nicméně zdůrazňuje, že by menší snížení ceny nebo omezení snížení pouze na první etapu umožnilo kombinovat rozpočtové úspory a vyšší míru kompenzace a přitom setrvat v rámci finančních možností. Ptá se na formu spravedlivého a praktického rozdělení národních obálek, aby bylo jisté, že se podpora skutečně dostane těm zemědělcům, kteří se potýkají se snížením či ztrátou příjmů z cukrové řepy. Po vzoru toho, co je hlásáno v odvětví mléka v rámci reformy SZP rozhodnuté v roce 2003, by bylo u přidělování kompenzačních podpor vhodné vycházet z reference přidělené zemědělci v posledních dvou letech před vstupem nového nařízení v platnost. Trvá na nutnosti zajistit udržitelnost těchto podpor a zachovat rozpočet v odvětví cukru.

3.7

EHSV se domnívá, že pokud by bylo nutné snížit kvóty, mělo by se toto snížení omezit na nezbytně nutnou míru a stejnou měrou použít na cukr a jeho přímé náhražky podléhající režimu kvót. Navýšení kvóty isoglukosy navrhované Komisí je z tohoto pohledu nespravedlivé, neboť Komisi přiměje ke zvýšení svého návrhu na snížení kvót cukru na úkor pěstitelů cukrové řepy a cukrovarnického průmyslu.

3.7.1

EHSV si myslí, že rozhodnutí o potřebném rozsahu každého eventuálního snížení kvóty by mělo být přijato po detailní studii realizované Komisí, přičemž by byly vzaty do úvahy strukturální deficity a eventuální zastavení výroby kvótovaného cukru, jakož i dopad očekávané dohody WTO a výsledku odvolání panelu WTO na výrobu kvótovaného cukru i cukru mimo kvóty a na obchodní toky cukru mezi Evropskou unií a třetími zeměmi.

3.7.2

EHSV je toho názoru, že členské státy mají mít k dispozici dostatečnou marži, aby měly dostatečný manévrovací prostor pro interní správu snižování kvót jak cukru, tak cukrové řepy, za respektování zájmů všech zúčastněných stran a v souladu s kritérii jako je nestrannost a společenský prospěch. Proto žádá Komisi, aby bděla nad tím, aby se tato možnost specifikovala v návrzích reformy a v textech nařízení.

3.8

Opuštění od produkčních náhrad u dodávek kvótovaného cukru do chemického a farmaceutického průmyslu by rovněž mělo negativní dopad na úroveň kvót v oblasti cukru a představovalo by rizikový faktor z hlediska budoucích podmínek zásobování těchto průmyslových odvětví cukrem. EHSV tedy žádá, aby se vycházelo ze stávajících platných nařízení.

3.9

EHSV se domnívá, že by převody kvót, zejména přeshraničních, mohly v mnoha regionech vést k nemožnosti pokračovat v rentabilním pěstování cukrové řepy, s hospodářskými následky poškozujícími rodiny pěstitelů cukrové řepy a příslušná pracovní místa, s negativním ekologickým dopadem na osevní postup, jakož i s negativním dopadem na zemědělské trhy s náhradními plodinami. EHSV žádá, aby řízení kvót zůstalo pod kontrolou členských států a aby všechna rozhodnutí o restrukturalizaci byla nejdříve předmětem mezioborové dohody.

3.9.1

Spíše než obchod s kvótami měla Komise prostudovat vytvoření evropského fondu pro restrukturalizaci cukrovarnického průmyslu, který by především na základě potřeb zemědělců na přizpůsobení a potřeb zaměstnanců průmyslu odškodnil na začátku nařízení kvóty, jež byly dány k dispozici po mezioborové dohodě mezi dotčenými výrobci cukru a pěstiteli řepy, a snížil by tak potřebu snižování kvót.

4.1

EHSV si uvědomuje nutnost adaptovat společnou organizaci trhů s cukrem, ale domnívá se, že návrhy reformy jdou příliš daleko a že jejich provedení by mělo značný dopad na evropské odvětví cukru, zvláště pak na zaměstnanost. S politováním konstatuje, že návrhy nejsou dostatečně odůvodněny a že jejich dopad nebyl předmětem dostatečného a potřebného hodnocení.

4.2

Žádá, aby datum vstoupení v platnost nového nařízení bylo odloženo na 1. červenec 2006 a aby o něm byli rychle informováni zemědělci za účelem potvrzení osevních postupů na rok 2005.

4.3

Domnívá se, že nařízení má pokrývat období minimálně 6 let a zajistit tak tomuto odvětví dostatečnou perspektivu.

4.4

V souladu s přáním nejméně rozvinutých zemí žádá, aby Unie jednala o dovozních kvótách cukru z nejméně rozvinutých zemí. V každém případě je nutné zakázat praktiky swap a stanovit kritéria sociální a environmentální udržitelnosti a potravinové soběstačnosti, která je nutno z hlediska přístupu na trh Společenství dodržovat.

4.5

Žádá rychlé stanovení dovozních kvót pro balkánské země.

4.6

Domnívá se, že by měl být rozsah úpravy cen a produkčních kvót omezen na mezinárodní závazky a stejnou měrou použit na všechna sladidla (cukr a všechny přímé náhražky podléhající režimu kvót). Cukr, jakožto citlivý výrobek, musí být posuzován v rámci dohod Rozvojové agendy z Dohá (DDA) .

4.7

Doporučuje zachovat intervenční režim jako nástroj cenové záruky.

4.8

EHSV prohlašuje, že cena výrobku (cukrové řepy) musí zohlednit výrobní náklady, které nesou zemědělci. Zaznamenává návrhy na částečné odškodnění pěstitelů za ztráty na příjmech způsobené snížením cen cukrové řepy. Žádá, aby toto odškodnění bylo pokud možno zvýšeno. Trvá na nutnosti zajistit udržitelnost podpor a zachovat rozpočet v odvětví cukru.

4.9

Požaduje, aby se dodávky kvótovaného cukru do chemického a farmaceutického průmyslu i nadále řídily platným ustanovením.

4.10

Domnívá se, že se Komise nemá vyhýbat své odpovědnosti, nýbrž má vytvořit skutečný plán restrukturalizace evropského cukrovarnického průmyslu, kde by byly respektovány zájmy výrobců cukru, pěstitelů cukrové řepy i dotčených zaměstnanců.

4.11

Ptá se Komise na její záměry ohledně produkce cukru mimo kvóty.