17.11.2005   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 286/20

1.1

Uplynulo prvních pět let od doby, kdy Evropská rada z Tampere měla mandát vyplývající z Amsterdamské smlouvy, nicméně stanoveného cíle – vytvoření jednotné imigrační a azylové politiky EU – dosaženo nebylo. Řada věcí byla udělána, Komise vypracovala řadu politických a legislativních návrhů, ale tyto nebyly dostatečně zváženy Radou. EHSV spolupracoval s Komisí a vypracoval řadu stanovisek s cílem vytvořit pro EU skutečnou jednotnou politiku a harmonizovanou legislativu v oblasti imigrace.

1.2

Nyní se nacházíme v nových souvislostech, neboť na základě Haagského programu, schváleného v listopadu 2004, vzniká nová povinnost vytváření imigrační a azylové politiky v příštích letech. Tento program je také začleněn v budoucí Smlouvě o Ústavě, která zvyšuje mandát takovým způsobem, aby Evropané v budoucnosti disponovali jednotnou imigrační politikou (1).

1.3

Zelená kniha představená Komisí se týká hlavního bodu imigrační politiky: podmínek pro příjem ekonomických imigrantů a způsobu řízení těchto migračních toků. Přijímací legislativa představuje tvrdé jádro imigrační politiky a v současné době existují pouze velmi rozdílné národní legislativy, které jsou většinou restriktivní.

1.4

Uplynuly již více než tři roky od toho, co Komise vypracovala „Návrh směrnice vztahující se na vstupní podmínky a pobyt příslušníků třetích zemí s cílem samostatné či nesamostatné výdělečné činnosti“  (2). EHSV a Parlament vypracovaly příznivá stanoviska (3). Tento návrh ovšem neprošel prvním čtením v Radě. Od té doby vypracovaly některé státy nové legislativy v oblasti ekonomické imigrace a témata související s imigrací figurovala mezi „ožehavými“ tématy politické agendy.

1.5

Evropská rada, která se konala v červnu 2003 v Soluni, zdůraznila „potřebu prozkoumání legálních prostředků imigrace příslušníků třetích států do Unie, s ohledem na přijímací možnosti členských států“.  (4) EHSV ve svém stanovisku (5)„Imigrace, integrace a zaměstnanost“ poukázal také na urgentní potřebu Unie disponovat aktivní politikou v oblasti ekonomické imigrace a harmonizovanou legislativou. Demografický vývoj v Unii (6) a Lisabonská strategie ukazují, že bude nutné, aby Evropa disponovala aktivní politikou v oblasti příjímání ekonomických imigrantů, a to jak velmi kvalifikovaných, tak méně kvalifikovaných. I když má každá země své vlastní potřeby a specifika, všechny se shodnou na potřebě otevřít se ekonomické imigraci.

1.6

Na druhé straně je třeba mít na paměti, že občané nových zemí EU mají dočasně omezenou svobodu pobytu a práce, což představuje negativní anomálii. EHSV si přeje, aby toto omezení bylo brzo překonáno. Během přechodného období by občané nových zemí měli mít preferenční právo.

1.7

EHSV pozoruje s obavami politické obtíže, které existují v souvislosti s imigrační politikou, stejně jako negativní reakce veřejného mínění a médií Názoroví a političtí lídři musí přestat používat rasistické a xenofobní výrazy v debatách a musí působit s náležitou zodpovědností a politickou výchovou.

1.8

Všichni musí vynaložit úsilí, aby debata o Zelené knize byla vedená tak, aby mnohé předsudky a obavy, které ekonomická imigrace v současné době vyvolává, byly ponechány stranou. EHSV chce přísně a racionálně přispět k této debatě.

—

Na jaké úrovni by se měla rozvíjet evropská politika v oblasti pracovní migrace? Do jaké míry má Společenství intervenovat v této oblasti?

—

Měla by evropská norma týkající se migrace vytvořit komplexní právní rámec, který by se vztahoval na všechny příslušníky třetích zemí, nebo se má soustředit na určité skupiny imigrantů?

—

V případě volby sektorového zaměření, kterým skupinám imigrantů bude udělena přednost a proč?

—

Jste názoru, že by měly být prozkoumány jiné přístupy jako je evropský zrychlený postup? Můžete navrhnout jiné možnosti?

2.1.1

EHSV poukazuje na to, že je potřeba, aby byl příjem ekonomických imigrantů v rámci EU řízen. Za tímto účelem je nutné dosáhnout vysokého stupně legislativní harmonizace tak, jak je to stanovené ve Smlouvě o Ústavě. EHSV již v dřívějších stanoviscích (7) požadoval, aby EU co nejdříve disponovala jednotnou imigrační politikou a harmonizovanou legislativou. EU a její členské státy potřebují otevřenou legislativu, která umožní pracovní imigraci legální a transparentní cestou, a to jak pro vysoce kvalifikované pracovníky, tak pro pracovníky s nižší kvalifikací.

2.1.2

Smlouva o Ústavě stanovuje omezení pro jednotnou legislativu v oblasti imigrace: „právo členských zemí stanovit počet přijetí příslušníků třetích zemí na svém území, kteří přicházejí s cílem hledat samostatnou či nesamostatnou výdělečnou činnost“ (8). EHSV je názoru, že toto omezení není překážkou k tomu, aby Unie dosáhla vysokého stupně harmonizace legislativy pro příjem ekonomických imigrantů, který může být progresivní a umožní jednotlivým státům adaptační období.

2.1.3

EHSV souhlasí s návrhem Komise, že je lepší vytvořit globální (horizontální) legislativní rámec než sektorové legislativní návrhy. EHSV podpořil legislativní návrh předložený Komisí, který obsahoval podmínky pro vstup a pobyt imigrantů, kteří vykonávají nesamostatnou, samostatnou výdělečnou činnost či jiné ekonomické aktivity v časovém období delším než 3 měsíce na území jednoho členského státu. Jako doplnění mohou být vypracovány specifické normy pro zvláštní případy, jako jsou např. sezónní pracovníci, pracovníci přesídlení v rámci jedné firmy, pracovníci v oboru služeb atd.

2.1.4

Pokud by Evropská rada zvolila sektorový přístup (vysoce kvalifikovaní pracovníci), měl by návrh diskriminační charakter. Tato možnost může být pro Radu jednoduší, ale vzdaluje se od toho, co zamýšlí Smlouva o Ústavě.

2.1.5

Na druhé straně je potřeba připomenout, že přestože se většina národních legislativ uzavírá ekonomické imigraci pracovníků jak s vysokou, tak s nízkou kvalifikací, roste nelegální imigrace, šedá ekonomika a práce na černo (9). EHSV konstatoval ve svém stanovisku (10), že v některých členských státech zřetelně souvisí chybějící zákonná regulace ekonomické imigrace se stoupající nelegální imigrací.

—

Jak můžeme zajistit účinnou aplikaci principu „unijní přednosti“?

—

Je definice unijní přednosti ještě platná? Pokud ne, jak by měla být definována?

—

Na který druh ekonomických imigrantů (kromě pracovníků přesunutých v rámci jedné firmy) se nevztahuje unijní preference?

—

Kromě pracovníků s dlouhodobým pobytem, které kategorii příslušníků třetích zemí má být udělena unijní přednost před nově příchozími pracovníky z třetích zemí?

—

Měli by pracovníci z třetích zemí, kteří přechodně odjeli z EU poté, co v ní pracovali určitou dobu, mít prioritní právo spojené s konkrétními podmínkami?

—

Bude rostoucí mobilita pracovníků z třetích zemí mezi jednotlivými zeměmi Unie prospěšná pro ekonomiku EU a národní pracovní trhy? Jak může být efektivně spuštěna? Jaká budou její omezení a přednosti?

—

Jak mohou pracovní úřady a pracovní portál EURES přispět k usnadnění pracovní migrace pracovníků třetích zemí?

2.2.1

Směrnice proti diskriminaci na pracovním trhu by měly být dodržovány v nové evropské imigrační legislativě.

2.2.2

Princip „unijní přednosti“ by měl zahrnovat všechny osoby, které jsou součástí pracovního trhu EU, a ne pouze pracovníky dané země nebo z jiných zemí Společenství (11) EHSV je názoru, že princip unijní přednosti by měl zahrnovat:

2.2.3

Upřednostňovat mobilitu imigrantů mezi zemí původu a přijímající zemí je pozitivní pro ekonomický a sociální vývoj země původu a také to zamezí tomu, aby se někteří imigranti nestali nelegálními, proto považuje EHSV za vhodné, aby v případě, že bude vytvořeno a aplikováno právo na přednost, mělo by být toto právo přiznáno příslušníkům třetích zemí, kteří přechodně opustili EU poté, co v ní určitou dobu pracovali.

2.2.4

Ve všech zprávách, které analyzují problémy pracovního trhu v Evropě, je zdůrazňována nízká mobilita pracovníků. Podpora mobility je jeden z cílů evropské strategie zaměstnanosti. Imigranti mohou bezpochyby významně přispět ke zlepšení mobility mezi pracovními trhy v Evropě. Až bude ve vysoké míře harmonizována imigrační legislativa, budou tak vytvořeny jednodušší podmínky pro mobilitu a všeobecné řízení migračních toků.

2.2.5

Síť EURES koordinuje veřejnou službu zaměstnanosti členských zemí EU s cílem obsazovat stávající pracovní místa pomocí mobility evropských pracovníků. EURES je velmi důležitý nástroj pro vhodné řízení unijního pracovního trhu a pro řízení nových migračních toků. Aby mohl být EURES využit při koordinaci migračních toků, musí dobře propojovat stávající pracovní nabídku a poptávku v členských zemích a zapojovat také pracovníky ze skupiny imigrantů, kteří jsou všeobecně více mobilní.

2.2.6

Síť EURES může také v budoucnu vykonávat důležitou roli při pomoci konzulárním úřadům členských zemí EU v zemi původu s novými imigranty. Může být vytvořen systém, pomocí kterého by pracovní místo, které během maximálně 60 dnů nebylo obsazeno pracovníkem z unijního pracovního trhu, mohlo být nabídnuto uchazečům v zemi původu pomocí konzulárních úřadů, kde by měli být úředníci specializovaní na pracovní trh a pracovní imigraci. Také zastoupení EU mohou informovat zájemce o pracovních nabídkách v síti EURES.

—

Má být povolení k přístupu na pracovní trh EU pro příslušníky třetích zemí podmíněno existencí konkrétního volného pracovního místa? Mají mít členské země EU možnost udělit povolení příslušníkům třetích zemí i bez této podmínky?

—

Co by se mělo stát s ekonomickými imigranty, kteří se nezačlení do pracovního trhu?

2.3.1

EHSV ve svém stanovisku (14) k návrhu směrnice o povolení k přístupu na pracovní trh již naznačil, že by měly existovat dva systémy pro legální přístup imigrantů.

2.3.2

Nabídka pracovního místa pro imigranta v zemi původu způsobí vyšší procento nové imigrace z ekonomických důvodů. Je to nejvhodnější systém pro specializované pracovníky a pro sezónní pracovníky. Je to systém používaný velkými firmami a velkými společnostmi, které mají možnosti náboru pracovníků v zemi původu.

2.3.3

Část pracovního trhu, kterou pokrývají imigranti, tvoří ovšem malé podniky, řemeslná výroba, domácí práce a péče o potřebné osoby. V těchto případech není možné zprostředkování mezi zaměstnavatelem a imigrantem v zemi původu. V některých zemích jsou tyto práce vykonávány šedou ekonomikou a nelegální imigrací. V citovaném stanovisku EHSV (15) již navrhl, aby bylo do unijní legislativy pro legální vstup imigrantů zahrnuto také přechodné povolení k pobytu na dobu šesti měsíců za účelem hledání práce, které bude každý stát spravovat ve spolupráci se sociálními partnery.

2.3.4

Přezkoumání ekonomických potřeb či konkrétní volné pracovní místo je nutný údaj pro řízení nové imigrace. Tento systém umožní nabídnout práci imigrantovi v jeho zemi původu a velká část imigrace tak bude kryta tímto způsobem.

2.3.5

Tento systém vyžaduje, aby EURES fungoval uspokojivě a aby konzulární úřady disponovaly specializovanými úředníky. Období, ve kterém by pracovní místo po jeho zveřejnění v EU mělo být nabídnuto novým imigrantům, by mělo být krátké: mezi 1 a 2 měsíci. Pokud by se systém více prodlužoval, zaměstnavatel by ho mohl považovat za neúčinný.

2.3.6

Vždy je vhodné, aby tyto systémy fungovaly flexibilně, neboť evropské pracovní trhy fungují jen s nízkou mobilitou. Mobilita je vyšší u kvalifikovanějších a lépe placených profesí. U většiny profesí je ovšem mobilita nízká, a to dokonce i v rámci jedné země. U mnoha ekonomických aktivit a profesí je z praxe zřetelné, že pracovní trh je velmi rozdělen a existuje řada různých pracovních trhů.

2.3.7

Pokud skončí doba pracovního povolení, díky němuž byl imigrant legálně zaměstnán, a pracovní smlouva je obnovena, nemělo by docházet k opakování přezkoumání ekonomických potřeb. Pokud by byl imigrant zapsán jako žadatel o práci na úřadu práce v zemi pobytu, také by nemělo docházet k opakovanému přezkoumání ekonomických potřeb.

2.3.8

Úřady členských zemí mohou ve spolupráci se sociálními partnery posoudit pro některé profese, sektory či regiony potřebu otevření pracovního trhu pro imigranty bez uplatnění přezkoumání ekonomických potřeb. Pro tyto flexibilní systémy mohou být používány různé postupy: přechodné povolení za účelem hledání práce, zelené karty či kvóty, pokud byly stanoveny v dohodách s třetími zeměmi.

2.3.9

Imigranti s povolením za účelem hledání práce budou mít pro toto stanovenou dobu. EHSV navrhuje období šesti měsíců, v britskému systému je udělováno období jednoho roku. Tyto osoby by měly mít zdravotní pojištění a dostatečné finanční zázemí.

2.3.10

Pro vytvoření systému rychlého a flexibilního výběru v EU pro vstup ekonomických imigrantů pomocí zrychleného systému může být použit formulář, ve kterém budou uchazeči specifikovat různá kritéria, jako např. délku praxe, vzdělání, jazykové znalosti, příbuzní v EU a jiné. Každá země bude moci využívat tento systém dle svých potřeb. Pomocí sítě EURES budou mít zaměstnavatelé přístup k životopisům žadatelů. Kritéria pro vstup se budou zakládat na zmíněných kritériích a bude zamezeno jakékoliv diskriminaci.

2.3.11

Vstup imigrantů s přechodným povolením pro žadatele o práci bude řídit každý členský stát ve spolupráci se sociálními partnery. Veřejné úřady práce budou spolupracovat s žadateli při hledání práce.

—

Měla by EU disponovat jednotnými normami pro vstup příslušníků třetích zemí za účelem samostatné výdělečné činnosti? Pokud ano, jaké by měly být podmínky?

—

Měly by existovat flexibilnější postupy pro pracovníky samostatně výdělečně činné, kteří by chtěli působit v EU méně než jeden rok s cílem splnění zakázky pro klienta v EU ? Pokud ano, jaké?

2.4.1

EHSV souhlasí s tím, aby EU disponovala jednotnou legislativou s vysokým stupněm harmonizace pro vstup pracovníků třetích zemí s cílem samostatné výdělečné činnosti. Ve stanovisku (16) o návrhu Směrnice o vstupu EHSV již konstatoval kladný názor a navrhl několik zlepšení.

2.4.2

Může být vypracován specifický zákon nebo mohou být do jedné směrnice zahrnuti zaměstnanci samostatně výdělečně činní jako i nesamostatně, tak, jak to již Komise navrhla.

—

Mělo by existovat kombinované „povolení k práci a pobytu“ na úrovni EU? Jaké by byly jeho výhody a nevýhody?

—

Nebo by měly raději existovat žádosti jednotlivě (pro povolení k práci a k pobytu)?

—

Jsou jiné možnosti?

2.5.1

Ve vztahu, který se vytváří mezi povolením k pobytu a povolením k práci, existují značné rozdíly v legislativě jednotlivých členských států. EHSV je názoru, že je třeba harmonizovat legislativu v rámci EU. Úřadem zodpovědným za vydávání povolení bude úřad každé členské země. Povolení vydané jedním státem by mělo být uznáno pokud možno i v ostatních zemích.

2.5.2

EHSV si přeje, aby legislativa snížila na minimum administrativní postupy a usnadnila dotyčným subjektům (imigrantům, zaměstnavatelům a úřadům) jejich úkol. Je žádoucí, aby existovalo pouze jedno povolení a to k pobytu, které bude doprovázeno oprávněním k práci.

2.5.3

Systém „jednotné přepážky“ zjednoduší současné postupy.

—

Mají existovat omezení v mobilitě pracovníka z třetích zemí na pracovním trhu členské země, ve které imigrant pobývá? Pokud ano, jaká (zaměstnavatel, sektor, region atd.), za jakých podmínek a jak dlouho?

—

Kdo má být nositelem povolení? Zaměstnavatel, pracovník nebo oba dohromady?

2.6.1

Nositelem povolení má být vždy pracovník.

2.6.2

Stát se musí přesvědčit o tom, že firma, která zaměstná imigranta, jemuž bylo na základě pracovního místa uděleno povolení k pobytu, pracovníka okamžitě skutečně zaměstná a přihlásí ho do systému zdravotního a sociálního pojištění. První pracovní zkušenost pracovníka v zemi s povolením k pobytu musí být u firmy, která mu nabídla pracovní místo. Poté by ovšem měl mít možnosti změny, bez jakýchkoliv sektorových či regionálních omezení.

2.6.3

Nutné ovšem je, aby změna zaměstnavatele byla sdělena úřadům, které vydaly povolení, a to alespoň během prvního roku platnosti povolení. Bude tím zavedena kontrola, která umožní objevit případné podvody ze strany falešných firem, které se věnují nelegální imigraci.

2.6.4

Pracovník imigrant musí informovat předem zaměstnavatele o odchodu ze zaměstnání v souladu s národním zákoníkem práce.

—

Jaká specifická práva mají mít pracovníci z třetích zemí, kteří dočasně pracují v EU?

—

Má požívání těchto práv záviset na minimální délce pobytu? Pokud ano, jaká jsou tato práva a jaký časový úsek má být stanoven pro minimální pobyt?

—

Mají existovat zvláštní nabídky, jako např. lepší podmínky pro sloučení rodiny nebo pro získání dlouhodobého povolení k pobytu, aby tak byly přilákány určité kategorie pracovníků z třetích zemí? Pokud ano, proč a jaké nabídky?

2.7.1

Východiskem v této debatě má být princip nediskriminace. Pracovník imigrant má mít nezávisle na délce pracovního povolení a povolení k pobytu stejná finanční, pracovní a sociální práva jako ostatní pracovníci.

2.7.2

Právo na sloučení rodiny je základní právo, které ovšem není dostatečně chráněno ani směrnicí Unie (17) ani některými národními legislativami. EHSV žádá Komisi, aby přijala novou zákonodárnou iniciativu se zaměřením na návrhy Evropského parlamentu a EHSV (18). Právo na sloučení rodiny, jež patří mezi základní lidská práva, by se mělo vztahovat na všechny příslušníky třetích zemí, aniž by jedna skupina migrujících byla privilegována oproti ostatním.

2.7.3

Zelená kniha Komise nebere v potaz povinnosti, které mají splňovat imigranti. EHSV je názoru, že všechny osoby, ať občané EU nebo osoby s povolením k pobytu, musí dodržovat zákony země, ve které pobývají.

2.7.4

Charta základních práv ve Smlouvě o Ústavě musí být závazným podkladem pro unijní legislativu v oblasti imigrace, protože některé platné národní legislativy obsahují ustanovení, která odporují Chartě.

2.7.5

EHSV souhlasí s Komisí v tom, aby některá práva byla podmíněna délkou pobytu. Práva budou jiná pro ty, co mají povolení k přechodnému pobytu a pro ty, co mají povolení k dlouhodobému pobytu. EHSV navrhuje soubor práv, která by měla být udělena příslušníkům třetích zemí, kteří legálně a přechodně pracují a pobývají v EU:

2.7.6

Směrnice vztahující se na statut příslušníků třetích zemí s dlouhodobým pobytem obsahuje několik specifických práv pro tyto osoby, především v ohledu na stabilitu jejich práva pobytu a možnost pohybu a pobytu v jiných členských státech Unie. Ve stanovisku (20) EHSV již vyjádřil svůj názor na nová práva. Nejdůležitější jsou ovšem občanská a politická práva. EHSV v citovaném stanovisku navrhl, aby osoby s dlouhodobým pobytem měly právo volit v komunálních volbách a ve volbách evropských, stejně jako občané EU. EHSV také přijal stanovisko z vlastní iniciativy (21) ke Konventu, kde žádá aby „občanství EU bylo udělováno s jedním novým kritériem a sice aby bylo spojeno nejen s občanstvím jednoho ze států Unie, nýbrž i s povolením k stabilnímu pobytu v EU“ a aby „občanství EU(…) bylo udělováno také všem osobám, které permanentně nebo dlouhodobě pobývají v EU.“ EHSV navrhuje Komisi přijetí nových iniciativ s tímto cílem.

2.7.7

Stejně tak přijal EHSV v roce 2004 stanovisko (22) z vlastní iniciativy, ve kterém navrhoval EU a členským státům, aby přistoupily k ratifikaci „Mezinárodní úmluvy na ochranu práv všech migrujících pracovníků a členů jejich rodin“, která byla přijata Valným shromážděním OSN v roce 1990 (23) s cílem podpořit univerzalizaci základních lidských práv pracovníků imigrantů. EHSV navrhuje Komisi přijetí nových iniciativ pro ratifikaci Konventu.

2.7.8

EU by měla zaručit, aby normy Mezinárodní organizace práce (ILO) byly dodržovány v imigrační legislativě.

2.7.9

Rovnost žen a mužů, která tvoří součást acquis, by měla být garantována v imigrační legislativě. Stejně tak má být garantována veškerá legislativa Společenství pro boj proti diskriminaci.

2.7.10

EHSV nepovažuje za vhodné zavádět diskriminační kritéria do základních práv za účelem přilákání určitých kategorií imigrantů.

—

Jaký druh dodatkových opatření by měl být přijat, aby byl zjednodušen vstup a integrace ekonomických imigrantů, jak v EU tak v zemích původu?

—

Co může udělat EU pro podporu „pohybu mozků“ a pro vyřešení nepříznivých dopadů odlivu mozků v rámci politiky rozvoje?

—

Měly by být rozvojové země kompenzovány (pokud ano, které a jak) za jejich investice do osob, které se přestěhují do EU? Jak mohou být vyloučeny negativní dopady?

—

Měly by země původu a cílová země ručit za repatriaci přechodných ekonomických imigrantů? Pokud ano, jaké by měly být podmínky?

—

Jak řídit repatriaci tak, aby z ní měly užitek obě země?

—

Měly by některé země mít při vstupu přednost a jakou?

—

Mohla by být taková přednost vázána na určité rámce předvstupní strategie, tak jako evropská politika sousedství?

2.8.1

Spolupráce se zeměmi původu musí být základním aspektem evropské politiky pro vstup pracovníků a řízení migračních toků. Je nutné zohlednit jejich zájmy a ne pouze zájmy EU. Unie nemůže vytvářet další překážky rozvoje. Emigrace směrem do Evropy z rozvojových zemí by měla přispět k ekonomickému a sociálnímu rozvoji těchto zemí.

2.8.2

Některé evropské vlády mají eminentní zájem na tom, aby země původu spolupracovaly v boji proti ilegální imigraci, v ostraze hranic a při návratu vyhoštěných osob. EHSV již představil svůj názor (24), že by tato spolupráce měla být posílena a rozšířena na soubor nařízení k migračním tokům.

2.8.3

Únik mozků je, jak konstatuje Zelená kniha, důležitý negativní faktor pro země původu, neboť tyto nevyužijí investici do vzdělání dané osoby. Mimo to ovšem naše aktuální politika, která má přilákat kvalifikované pracovníky, může tento problém podstatně zhoršit. Proto je velmi důležité, aby byla navržena politika kompenzací za ztráty, které budou těmto zemím způsobeny. EU by měla významně zvýšit investice do programů spolupráce a vývoje, které zahrnují podpory vzdělání, odborné přípravy a výzkumu v zemích původu. EU by měla například konkrétně investovat tak, aby umožnila ekonomický a sociální rozvoj a zvyšovala v třetích zemích počet vzdělávacích zařízení, které připravují kvalifikované pracovníky jako jsou učitelé, zdravotníci a lékaři, inženýři atd. Řada třetích zemí omezuje počet zmíněných vzdělávacích zařízení z důvodu limitovaných prostředků, což vede k tomu, že řada občanů, kteří splňují přijímací požadavky, musí čekat dlouho dobu na to, aby v takovém vzdělávacím zařízení dostali místo. Rostoucí počet vzdělávacích zařízení by měl snížit dopad úniku mozků. Také je zapotřebí, aby Evropa byla štědřejší při obchodních záležitostech.

2.8.4

Měl by být umožněn dobrovolný návrat do země původu těm imigrantům, kteří díky svým profesním kvalitám či podnikatelským schopnostem mohou znamenat příspěvek k rozvoji. V tomto smyslu by bylo důležité zlepšit možnosti pro přechodný návrat, které vyplývají ze směrnice o právech pro dlouhodobý pobyt. Pokud se příslušník třetího státu chce vrátit do země původu s pracovním projektem nebo investicí, neměl by ztratit právo k pobytu. „Pohyb mozků“ mezi zeměmi původu a Evropskou unií bude možný pouze když EU vypracuje flexibilní legislativu.

2.8.5

Pohyb mozků může být také ulehčen, když budou občané členských zemí s dvojím původem pobídnuti k návratu do země jejich rodičů či prarodičů s pracovním či investičním projektem, který bude mít minimální stanovenou délku.

2.8.6

V programech pro spolupráci by měly být zvýhodňovány investiční projekty, na kterých se podílí profesionálové nebo investoři ze země původu, především imigranti, kteří se vrátili do země původu. Měly by být podpořeny investiční projekty, které předkládají osoby pobývající v EU a které se chtějí vrátit do země původu, i když jen přechodně.

2.8.7

Ve stanovisku (25) o politice Společenství při návratu a v jiném dřívějším (26) k Zelené knize Výbor vyjádřil svůj názor ke způsobu, jakým může dobrovolný návrat přispět k ekonomickému a sociálnímu vývoji v zemích původu.

2.8.8

Řízení imigrace ve spolupráci se zeměmi původu musí být zlepšeno. V zemích s významným počtem imigrantů je důležité, aby konzulární úřady členských zemí disponovaly specializovanými úředníky. I zastoupení EU v těchto zemích mohou aktivněji spolupracovat.

2.8.9

EU může vytvořit preferenční dohody pro kandidátské země.

2.8.10

V dohodách o spolupráci, které existují mezi EU a dalšími zeměmi a regionálními uskupeními, mohou být také stanoveny preferenční podmínky pro imigranty, ale přitom nesmí vzniknout žádná diskriminace etnického či kulturního charakteru.

2.8.11

EHSV opětovně navrhuje, aby integrace byla součástí evropské imigrační politiky. Existují početné návrhy vypracované Výborem v různých stanoviscích (27) a při Konferenci (28), která se konala v roce 2002. Evropská unie by měla vypracovat evropský integrační program, který by měl disponovat odpovídajícími prostředky v rámci nových finančních perspektiv. EHSV bude s Komisí spolupracovat na přípravě zmíněného programu. Zelená kniha by měla odkazovat na soubor relevantních smluv a úmluv, jak mezinárodních, tak evropských (29).

—

Úmluva o migrujících pracovnících (revidovaná),1949 (č. 97)

—

Doporučení o migrujících pracovnících (revidované), 1949 (č. 86)

—

Úmluva o migrujících pracovnících (doplňující ustanovení), 1975 (č. 143)

—

Doporučení o migrujících pracovnících (revidované), 1975 (č. 151)

—

Články 24 a 26 Ústavy Mezinárodní organizace práce

—

Usnesení týkající se rovného přístupu k migrujícím pracovníkům v globalizované ekonomice, červen 2004

—

Evropská sociální charta, 1961 (č. 35) a Revidovaná evropská sociální charta, 1996 (č. 163)

—

Evropská úmluva o právním statutu migrujících pracovníků, 1977 (č. 93)

—

Charta základních práv EU, 2000 (část II Ústavní smlouvy, 2004)

—

Úmluva o lidských právech osob, které nemají státní příslušnost země, v níž žijí

—

Mezinárodní úmluva o ochraně práv všech migrujících dělníků a jejich rodinných příslušníků.