11.4.2006   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 88/61

1.1

Svým návrhem nařízení o evropském řízení o drobných pohledávkách (1) sleduje Komise mnoho iniciativ, kterými postupně vytváří a rozvíjí prostor svobody, bezpečnosti a práva, odstraňuje překážky a pomáhá usnadnit vedení občanskoprávních řízení na evropské úrovni, jak bylo specificky stanoveno v Akčním plánu přijatém Radou ministrů spravedlnosti a vnitra dne 3. prosince 1998 (2).

1.2

V souladu se všemi svými předcházejícími postoji ke všem iniciativám Komise a Rady, které se snaží vytvořit skutečný evropský prostor práva, EHSV vítá a podporuje tento návrh. Navržený právní základ je bezvadný a umožňuje, aby toto řízení bylo použito nejenom na přeshraniční spory, ale také na domácí (tam, kde je jeho použití volitelné) s cílem zajistit, aby účastníci měli stejné právo na spravedlivé, rychlé a přístupné řízení k urovnání sporu ve všech členských státech.

1.3

EHSV blahopřeje Komisi k technické a právní bezvadnosti návrhu, který je jasný díky komentářům k jednotlivým článkům (3). Vítá rovnováhu vytvořenou mezi různými dotčenými zájmy a dodatečné poskytnutí dobře strukturovaného, dobře promyšleného a jasně prezentovaného hodnocení dopadu (4).

1.4

Jediným účelem obecných i konkrétních připomínek je podpořit návrh a vyladit některé jeho mechanismy, aby tak byla maximalizována jeho účinnost a poskytnuty nejvyšší možné záruky respektování práv zúčastněných stran.

1.5

EHSV proto vybízí Komisi, aby přijala níže uvedená doporučení, a vyzývá členské státy, aby schválily návrh Komise v jeho současném rozsahu a obsahu.

2.1

Tento návrh splňuje jeden z klíčových cílů Zelené knihy ze dne 20. prosince 2002 (5). Druhým cílem, vytvořit evropské platební postupy, se Komise zabývala před rokem v návrhu nařízení (6), ke kterému EHSV předložil stanovisko (7).

2.2

Za účelem zavedení evropského řízení o drobných pohledávkách vzala Komise na vědomí připomínky a doporučení Evropského parlamentu a EHSV týkající se výše uvedené Zelené knihy, a nyní předkládá návrh nařízení, které se snaží zavést jednotné řízení o drobných pohledávkách, které může být použito ve všech zemích Evropské unie. Řízení bude volitelné a lze ho použít jak pro přeshraniční spory, tak pro případy uvnitř členských států.

2.3

Iniciativa Komise je vyvolána skutečností, že systémy občanského procesního práva členských států se liší a že vysoké náklady a zpoždění při přeshraničních sporech o malých pohledávkách nejsou úměrné částkám, o které se jedná.

2.4

Komise se rozhodla rozšířit rozsah navrhovaného řízení na vnitrostátní spory, aby se zajistilo rovné zacházení pro všechny a předešlo se porušování hospodářské soutěže mezi hospodářskými subjekty. To je v souladu se stanoviskem EHSV k Zelené knize a zároveň je zajištěno, aby řízení bylo kompatibilní se zásadou proporcionality a subsidiarity.

2.5

Z textu je jasné, že navrhované řízení je volitelné, protože věřitel si může vždy vybrat mezi různými postupy, které jsou možné podle vnitrostátního práva. To je také v souladu se stanoviskem EHSV.

2.6

Při formulaci řízení dodržovala Komise tyto základní principy:

3.1

Instituce Společenství včetně Evropského parlamentu (8) a EHSV (9) již dlouho předkládají dokumenty, ve kterých žádají standardizaci a zjednodušení občanskoprávních řízení, aby bylo zajištěno rychlejší a účinnější zavedení práva.

3.2

V reakci na tyto obavy, vyjádřené hlavně hospodářskými subjekty, odborníky a spotřebiteli, Komise již dlouho zvažuje nejlepší postup. Pokrok, kterého bylo dosaženo v průkopnické oblasti spotřebitelského práva, byl obzvláště významný (10).

3.3

Po vydání Zelené knihy o evropských platebních postupech a o opatřeních vedoucích ke zjednodušení a urychlení sporů o drobných pohledávkách bylo jasné, že Komise se tímto problémem zabývá za účelem vytvoření legislativní iniciativy. Zelená kniha přesně vymezila klíčové otázky, které musí být ošetřeny v každém budoucím nařízení pro tuto oblast (11).

3.4

Tato iniciativa je součástí řady nesmírně důležitých opatření, která byla provedena v oblasti právní spolupráce v občanskoprávních záležitostech v posledních letech (12).

3.5

Zvláště je třeba zmínit nařízení (ES) č. 805/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (13) a výše uvedený návrh platebních postupů, který předložila Komise. Oba dokumenty jsou velmi důležité pro současný návrh Komise, protože se zabývají dvěma aspekty té samé situace – nutností rychlejšího a účinnějšího vymáhání občanského práva v jednotném prostoru práva.

4.1

V souladu s většinou iniciativ přijatých v této oblasti se Komise rozhodla navrhnout přijetí nařízení na základě článku 61 odstavec c a článku 65 Smlouvy.

4.2

EHSV plně podporuje návrh Komise. Ve svých dřívějších stanoviscích k Zelené knize a k platebním postupům rozhodně potvrdil přijetí nařízení.

4.3

Také plně schvaluje právní základ, který Komise vybrala a který přesahuje pouhou formální interpretaci příslušných právních pojmů. To je jediný způsob, jak splnit cíl vytvoření jednotného právního prostoru EU. Je třeba Komisi zvláště poblahopřát k předložení bezvadného, technicky a právně podloženého odůvodnění činnosti na úrovni Společenství za současného zohlednění zásad proporcionality a subsidiarity.

4.4

EHSV také znovu zdůrazňuje svůj názor, že iniciativa tohoto typu a rozsahu, zahrnující značné investice, je oprávněná pouze tehdy, jestliže také platí (třebaže pouze volitelně) pro vnitřní spory v členských státech. Výbor se domnívá, že omezit ji na přeshraniční spory by mohlo vrhnout pochybnosti na její závažnost nebo dokonce na to, zda je vůbec potřeba (14).

5.1

EHSV vítá návrh nařízení, ve kterém je zahrnuta většina jeho připomínek týkajících se Zelené knihy o evropských platebních postupech a o opatřeních vedoucích ke zjednodušení a urychlení sporů o drobných pohledávkách (KOM(2002) 746 v konečném znění).

5.2

Ve svém stanovisku k Zelené knize EHSV uvádí: „Při formulování evropského řízení o drobných pohledávkách bude klíčovým cílem stanovit vhodná opatření k urychlení takovýchto sporů, aniž by byly současně ohroženy záruky dané účastníkům podle právních norem.“

5.3

EHSV se domnívá, že přestože návrh potřebuje menší vylepšení, představuje vyváženou odezvu na požadavky rychlého řešení pohledávek, přístupnosti z hlediska nákladů a zaručení práv účastníků.

5.4

EHSV zvláště zdůrazňuje, že má-li nový systém plně zaručit spravedlivé, rychlé a nenákladné urovnávání sporů, je důležité s ním byla kromě právníků seznámena také veřejnost, a to pomocí informační kampaně, která bude zdůrazňovat výhody jeho použití, ale také jeho omezení ve srovnání s obvyklými konvenčními systémy (náklady, podávání důkazů, opravné prostředky, právní pomoc, zastupování třetími stranami, časové lhůty atd.).

5.5

Jestliže má být systém úspěšně použit při přeshraničních sporech, musí se navíc najít účinné řešení otázky jazykové rozmanitosti, a zúčastněné strany – soudy, odborníci, účastnící sporu – musí přesně rozumět termínům používaným během řízení. Za tímto účelem je třeba vyvinout velké úsilí k tomu, aby používané tiskopisy byly srozumitelné.

5.6

V souladu s již několikrát vyjádřenými názory k této záležitosti, EHSV opětovně potvrzuje svoji podporu rozvoje a posilování mechanismů alternativního řešení sporů, které by měly stanovit přesné zásady a pravidla a být sjednoceny na úrovni Společenství. Odkaz na tyto postupy by měl být zahrnut do důvodové zprávy k návrhu.

6.1.1

EHSV je toho názoru, že navrhovaná horní hranice 2 000 EUR je při současné hodnotě zboží a služeb zcela nepostačující na pokrytí převážného počtu situací. Dále je přesvědčen, že tam, kde je stanovena možnost podat opravné prostředky (články 13, 15 a 16) by částka měla být nejméně 5 000 EUR. Z čistě ekonomického hlediska a s ohledem na odhadované náklady obsažené v rozšířeném hodnocení dopadu by zvýšení limitu přispělo k více než přiměřenému snížení nákladů.

6.1.2

Není jasné, co se myslí tvrzením, že nařízení se nepoužije „zejména“ v daňových, celních a správních věcech. Protože se to vztahuje na účastníky, kteří jsou vyloučeni z rozsahu nařízení, měl by být seznam z právního hlediska limitativní a ne indikativní. Toto vyloučení by proto mělo být vyškrtnuto z odstavce 1 (poslední věta) a zahrnuto do seznamu v odstavci 2.

6.1.3

Není ani jasné, proč rozhodčí řízení bylo uvedeno v článku 2 odstavec 2 písmeno e, protože se v žádném případě nevztahuje na předměty uvedené v ostatních písmenech. Rozhodčí řízení je alternativní formou řešení sporů, která je svou podstatou jasně vyloučena, a není třeba ji zde uvádět. EHSV navrhuje, aby Komise toto písmeno vyškrtla.

6.1.4

EHSV lituje, že se Dánsko rozhodlo – z dobře známých obecných důvodů týkajících se takovýchto záležitostí (15) – zcela upustit od uplatnění nařízení. Avšak doufá, že v budoucnosti budou překonány překážky, které brání úplnému vytvoření jednotného evropského prostoru (16), a je potěšen tím, že Spojené království a Irsko uvažují o možnosti připojit se k tomuto projektu, jak učinily i v minulosti v případě podobných iniciativ.

6.2.1

EHSV se domnívá, že otázka přerušení promlčecích lhůt by měla být přenechána legislativě členských států. Jestliže se tak nestane, článek 3 odstavec 4 by měl zvážit různé možné způsoby předkládání žalob a měl by stanovit, že promlčecí lhůta se přerušuje ode dne odeslání žaloby (byl by vyžadován doklad o odeslání, protože může dojít k značnému zpoždění, zvláště při přeshraničních sporech) (17).

6.2.2

EHSV vítá ustanovení v článku 3 odstavec 6, které dává žalobci možnost doplnit nebo opravit tiskopis. EHSV navrhl podobné řešení při projednávání návrhu nařízení na vytvoření evropských platebních postupů a je tedy potěšen, že tato možnost byla zahrnuta do nařízení. Avšak je toho názoru, že pro takové opravy je třeba stanovit rozumně krátkou časovou lhůtu.

6.2.3

EHSV je znepokojen kvůli ustanovení v poslední části článku 3 odstavec 7. Kdo bude ve skutečnosti poskytovat „praktickou pomoc“? Budou k tomu tito lidé řádně kvalifikovaní? EHSV by neomezil nutně tuto roli na advokáty a právní poradce, ale rád by vyzdvihl, že uvedené „praktické aspekty“ mohou zahrnovat záležitosti vyžadující právnické vzdělání. Navíc lidé, kterých se to týká, musí být připraveni vykonávat tuto povinnost bezplatně a může být problém najít neplacené dobrovolníky na soudech mnoha členských států. Právníci by to mohli považovat za nepovolené zastoupení, které by porušovalo jejich etický kodex.

6.3.1

EHSV sice chápe důvody pro výběr psaného postupu jako obecného pravidla, ale vyzdvihuje výhody slyšení při nejmenším proto, aby se usnadnily pokusy o urovnání a jako způsob ochrany základních zásad zakotvených v článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech a článku 47 Charty základních práv Evropské unie.

6.3.2

Článek 4 odstavec 5 a 6 dovolují předložení protinároku, i když se to týká jiného případu.

6.3.2.1

Při takových řízeních, od kterých se očekává, že budou rychlá a velmi neformální, má EHSV vážné pochybnosti ohledně povolení předložení protinároku, aniž by se tím řízení automaticky změnilo na řádné.

6.3.2.2

EHSV se domnívá, že pokud protinárok nevznikne ze stejného právního vztahu jako žaloba, neměl by být přípustný za žádných okolností.

6.3.2.3

V každém případě, je EHSV toho názoru, že pokud bude protinárok povolen, neměl by překročit limit stanovený pro řízení, protože to by porušilo cíle řízení.

6.3.3

Článek 4 odstavec 7 stanovuje, že je-li některý dokument předložen v jiném jazyce, než je uvedeno v nařízení č. 1348/2000, bude účastníkovi doporučeno zajistit překlad. Jestliže to účastník neučiní, jaké důsledky to bude mít pro žalobu a pro řízení? Tento bod je nutno vyjasnit: jedná se o nařízení, takže od členských států nelze očekávat, že v něm budou opravovat nějaké nedostatky, pokud věc nebude již vyřešena použitím všeobecné zásady stanovené v článku 17.

6.4.1

Článek 5 odstavec 1 písmeno c portugalské verze obsahuje výraz „citar as partes“. V právních termínech je však rozdíl mezi citação a notificação; přesně řečeno tento případ zahrnuje notificação a ne citação. EHSV proto navrhuje, aby Komise změnila portugalské znění tohoto odstavce a nahradila slovo citar slovem notificar  (18).

6.4.2

Musí být stanovena maximální lhůta pro svolání jednání.

6.5.1

EHSV vítá přijetí pravidel povolujících použití nových technologií pro jednání, je-li to vhodné.

6.5.2

EHSV však upozorňuje Komisi na skutečnost, že vzhledem k tomu, že není definována přesná oblast použití každé z těchto technologií, jejich použití v určitých situacích by mohlo ohrozit ochranu záruk a základních zásad řízení jako je bezpečnost, jistota, sporné řízení a bezodkladnost. To by mohlo nastat například, kdyby byl použit e-mail k výslechu svědka nebo k předložení znaleckého posudku.

6.5.3

EHSV zdůrazňuje nutnost používat například elektronický podpis, aby se zajistila pravost prohlášení. Musí být provedena nezbytná opatření k zajištění, aby místní soudy a tribunály měly k dispozici technickou infrastrukturu pro posílání právně platného prohlášení jinému soudu, včetně zahraničních soudů (posílání prohlášení bezpečnou elektronickou poštou, získávání důkazů pomocí audiokonference nebo videokonference, nebo e-mailové konference).

6.5.4

EHSV proto vyzývá Komisi, aby změnila znění článku 6 odstavec 1 a přesněji stanovila rozsah jeho působení tím, že uvede, v kterých případech a situacích mohou být použity audiovizuální prostředky nebo email.

6.5.5

Zároveň EHSV nechápe, proč kterákoliv ze stran může odmítnout jejich použití, jestliže obě strany souhlasí s tím, že dostupné technické prostředky jsou spolehlivé. Proto navrhuje, aby bylo toto ustanovení změněno tak, aby omezovalo právo stran na odmítnutí na případy, ve kterých technické prostředky neposkytují nutné záruky spolehlivosti a rovného zacházení.

6.6.1

EHSV vyjadřuje znepokojení nad možností dokazování prostřednictvím telefonního rozhovoru. Jediný způsob zachování integrity prohlášení po telefonu je provést nahrávku a následně je přepsat. EHSV proto žádá Komisi, aby vyloučila použití telefonu jako platného prostředku pro podávání důkazů tam, kde není možnost nahrát a přepsat svědectví.

6.6.2

EHSV doporučuje, aby fráze „ve výjimečných případech“ byla vyškrtnuta z článku 7 odstavec 2, protože obsahuje subjektivní přístup a protože v každém případě rozhodnutí, zda je třeba přijmout stanovisko soudních znalců je na samotném soudci.

6.7.1

Vzhledem k tomu, že návrh stanoví, že strany mohou být zastupovány osobami, které nemusí být nutně advokáty, se EHSV domnívá, že by mělo být vypracováno explicitní ustanovení pro sdružení spotřebitelů k zastupování spotřebitelů v jejich sporech a pro profesní organizace k zastupování jejich členů. Zastupování tohoto druhu je obvyklé například při alternativním řešení sporů, ale není všeobecně zakotveno v procesním právu členských států.

6.8.1

Ačkoliv se na první pohled může zdát, že text tvrdí něco jiného, Komise potvrdila, že přístup v návrhu není ten, aby spory byly urovnány jak na základě přísných právních předpisů, tak i na základě zvážení spravedlnosti („ex aequo et bono“), je-li to třeba. To je zvláště důležité v případech nefinanční povahy. Toto opominutí je politováníhodné. Tuto možnost je třeba zakotvit s podmínkou, že její plné důsledky musí být předem jasně vysvětleny účastníkům.

6.8.2

Komentář podaný v bodu 6.2.3 platí také pro článek 9 odstavec 3.

6.8.3

Co se týče článku 9 odstavec 4, EHSV se domnívá, že soud by se měl vždy snažit o „vyřešení sporu smírem“. Slova „kdykoli je to vhodné“ by měla být vyškrtnuta.

6.9.1

Článek 10 odstavec 2 by měl stanovit, že pokud strany nemohou být přítomny, mají být řádně zastupovány, jak je zakotveno v článku 6 odstavec 2.

6.10.1

Článek 11 odstavec 2 stanoví, že tam, kde je „s jistotou známa adresa příjemce“, mohou být použity jednodušší prostředky na doručování dokumentů, jako je obyčejný dopis, fax nebo elektronická pošta.

6.10.2

EHSV upozorňuje Komisi na skutečnost, že formulace „s jistotou známa adresa příjemce“ je příliš vágní a může způsobit situace značné právní nejistoty s vážnými důsledky pro zúčastněné strany.

6.10.3

Některé členské státy mají systém adres pro doručování. Na základě tohoto systému, jestliže jsou dokumenty doručeny na adresu pro doručování smluvní stranou, jsou považovány za obdržené, a není nutno prokazovat jejich příjem. EHSV se však domnívá, že zavedení adres pro doručování by nebylo dostatečné pro splnění požadavku znalosti adresy s jistotou.

6.10.4

EHSV proto navrhuje, jak je zdůrazněno ve stanovisku k výše uvedené Zelené knize a ve stanovisku k platebním postupům, že použití metody doručování jako například běžné poštovní zásilky, které neposkytují nebo neumožňují získat důkaz o doručení, by nemělo být přípustné.

6.11.1

EHSV věří, že při řízení tohoto druhu by soud neměl mít možnost prodloužit lhůty neomezeně. EHSV navrhuje, aby Komise stanovila hranici pro prodloužení časového rámce a povolila ho prodloužit pouze jednou.

6.11.2

EHSV považuje za nepřijatelné rovněž ustanovení v článku 12 odstavec 2. Z hlediska toho, že soudy udělují pokuty za nedodržení lhůt zřídka, takovéto ustanovení prakticky zaručuje neúspěch řízení. EHSV vyzývá Komisi, aby vyškrtla článek 12 odstavec 2.

6.12.1

EHSV se táže, zda je nezbytné umožnit opravný prostředek v řízeních tohoto druhu. Ve skutečnosti by buď finanční hranice pro řízení měla být podstatně vyšší, než ta, kterou navrhla Komise, tj. 5 000 EUR, a v tom případě by byl opravný prostředek opodstatněný hodnotou žaloby, nebo pokud částka bude nižší (např. do 3 500 EUR) neměl by být možný (19).

6.12.2

Mělo by být také ujasněno, že odkaz na možnost podání opravného prostředku se týká pouze „řádných“ opravných prostředků, a ne případů ve kterých vnitrostátní právo vždy zaručuje možnost podat opravný prostředek, jestliže je rozsudek jakkoli vadný, nezávisle na hodnotě žaloby.

6.12.3

Proto EHSV opět nabádá Komisi, aby zvýšila horní hranici nároků, na které se vztahuje toto řízení, a to alespoň na 5 000 EUR. Jestliže však Komise zvolí částku rovnou nebo menší než 3 500 EUR, neměla by stanovit opravné prostředky. Pokud by byla stanovená horní hranice vyšší než 3 500 EUR, bylo by poskytnutí opravných prostředků přípustné ve sporech, kde je nárok vyšší než tato hranice.

6.12.4

EHSV upozorňuje Komisi na skutečnost, že pokud je poskytnuta možnost podat opravný prostředek, zákon také musí umožnit soudu pozastavit vykonání rozsudku v případech podání opravného prostředku, ve kterých by okamžité vykonání mohlo mít vážné a zbytečně škodlivé důsledky pro stranu podávající opravný prostředek, nebo ve kterých by se samotný opravný prostředek stal bezpředmětným. V těchto případech by mohlo být požadováno předložení zajištění jako podmínka odkladu.

6.12.5

A nakonec, jestliže je povolen opravný prostředek, mělo by být objasněno, že jako výjimka z ustanovení článku 8 (které stanovuje, že strany nemusí být zastupovány advokátem), budou platit procesní právní předpisy členských států vyžadující zastupování advokátem v případě podání opravného prostředku.

6.13.1

Ustanovení o nákladech jsou celkově spolehlivá. Mělo by však být zdůrazněno, že používání vágních, subjektivních výrazů jako „nespravedlivé nebo nepřiměřené“ není v souladu se směrnicí o harmonizaci. Náklady řízení jsou klíčovým faktorem a nepřesné termíny by mohly vést k nesrovnalostem.

6.13.2

EHSV také znovu opakuje svůj návrh týkající se platebních postupů, zvláště to, že by mělo být specifikováno, že v těchto případech (20) je použitelné to, že vnitrostátní právní předpisy členských států převedou směrnici 2003/8/ES ze dne 27. ledna 2003 o přístupu ke spravedlnosti v přeshraničních sporech.

6.13.3

V této souvislosti je EHSV přesvědčen, že je důležité stanovit požadavek, aby účastníci byli předem informováni o systému nákladů na řízení a (pokud to připadá v úvahu) na právního zástupce a o tom, jakým způsobem jsou srovnatelné s jinými soudními řízeními, které je možno uplatnit, tak aby si účastníci mohli opravdu vybrat.

6.14.1

EHSV upozorňuje na to, že nebyla stanovena časová lhůta pro výkon tohoto práva a že vágní formulace „jedná-li bez prodlení“není přijatelná. Proto je přesvědčen, že pokud je opravdovým zájmem zabezpečit praktické prostředky obrany žalovaného (tam, kde byl tiskopis doručen nesprávně nebo pokud nebyl žalovaný schopen se sám hájit z důvodu vyšší moci bez pochybení na své straně), je nutno určit přesnou lhůtu, ve které může žalovaný požádat o přezkum rozsudku, aniž by se tím řízení neúměrně protahovalo, aby se zabránilo činnosti bránící doručení nebo zdržující taktiku.

6.15.1

Navrhovaný systém spočívá v používání tiskopisů uvedených v přílohách I, II a III. Řízení budou probíhat hladce pouze pokud tyto tiskopisy budou sloužit účelu, pro který jsou určeny.

6.15.2

EHSV má opodstatněné pochybnosti o účinnosti a praktičnosti tiskopisů používaných při přeshraničních sporech.

6.15.3

Například: italská společnost, které dluží polský zákazník, předloží žalobu u italského soudu. Obdrží polský zákazník oznámení a kopii žalobního tiskopisu v italštině nebo v polštině? Jestliže to bude v italštině, jaká je záruka, že mu zákazník porozumí a dokáže se rozhodnout, zde má předložit obhajobu? Pokud to bude v polštině, kdo bude zodpovědný za překlad? A kdo ponese náklady s tím spojené?

6.15.4

Při vyplňování formuláře žalovaný pouze nezaškrtává okénka, musí také podat informace písemně. Kdo bude zodpovědný za jejich překlad? A kdo potvrdí, že překlad je správný?

6.15.5

Nařízení č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech neřeší tento problém, vzhledem k tomu, že toto řízení má poněkud neformální a pomalý charakter.

6.15.6

Takže, i kdyby výše uvedený hypotetický polský zákazník obdržel oznámení ve svém mateřském jazyce, v kterém jazyce by odpověděl? Kdo by zajistil překlad z polštiny do italštiny? Jaký jazyk se použije pro protinárok? Jak bude přeložen? V každém takovém případě by vznikly překážky, které by negativně ovlivnily rychlost a náklady řízení.

6.15.7

EHSV proto žádá Komisi, aby zvážila jakým nejúčinnějším způsobem zajistit, aby použití těchto tiskopisů v přeshraničních sporech neohrozilo rychlost a náklady řízení nebo právo účastníků na obhajobu.

6.15.8

EHSV je také toho názoru, že všechny tiskopisy jsou příliš komplikované, aby je mohli vyplňovat lidé bez právnického vzdělání.

6.15.9

Mnohé termíny (statutární úroková sazba, % nad základní sazbou ECB, zrušení prodeje, uznání závazků, rozsudek pro zmeškání, protinárok) by mohly být laikovi nejasné. Protože Komise navrhuje, aby právní zastupování nebylo povinné, je třeba zajistit, aby uživatelé tiskopisům rozuměli a dokázali je správně vyplnit.

6.15.10

Na závěr je třeba uvést, že vzhledem k tomu, že možnost, aby účastníci byli zastupováni advokátem nebo třetí stranou není vyloučena, měla by být jasně uvedena v tiskopisech.

—

Memorandum Komise o odškodnění spotřebitele ze dne12.12.1984 (KOM(84) 692) a doplňující sdělení na stejné téma ze dne 7.5.1987 (KOM(87) 210);

—

Sdělení Komise o novém podnětu politiky ochrany spotřebitele (KOM(85) 314 v konečném znění ze dne 23.7.1985, Úř. věst. C 160, 1.7.1985);

—

Akční plán Komise ze dne 14. února 1996 (KOM(96) 13 v konečném znění);

—

Sdělení Komise: K účinnějšímu vynášení a vynucování rozsudků v Evropské unii (KOM(97) 609 v konečném znění ze dne 22.12.1997, Úř. věst. C 33, 31.1.1998);

—

Zelená kniha o přístupu spotřebitelů k právní ochraně a urovnávaní sporů spotřebitelů na jednotném trhu (KOM(93) 57);

—

Zelená kniha o alternativním rozhodování sporů v občanském a obchodním právu (KOM(2002) 196 v konečném znění ze dne 19.4.2002).

—

Doporučení Komise ze dne 12. května 1995 o platebních lhůtách v obchodních transakcích a související sdělení Komise (Úř. věst. L 127, 10.6.1995 a Úř. věst. C 144, 10.06.95);

—

Směrnice 98/27/ES ze dne 19. května 1998 o žalobách na zdržení se jednání v oblasti ochrany zájmů spotřebitelů (Úř. věst. L 166/51, 11.6.1998);

—

Směrnice 2000/35/ES ze dne 29. června 2000 o postupu proti opožděným platbám v obchodních transakcích (Úř. věst. L 200, 8.8.2000);

—

Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 ze dne 22. prosince 2000 o soudní pravomoci a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I) (Úř. věst. L 12, 16.1.2001). Stanovisko, pan Malosse, Úř. věst. C 117, 26.4.2000;

—

Nařízení (ES) č. 805/2004 Evropského parlamentu a Rady ze dne 21. dubna 2004, kterým se zavádí evropský exekuční titul pro nesporné nároky (Úř. věst. L 143, 30.4.2004). Stanovisko, pan Ravoet, Úř. věst. C 85, 8.4.2003;

—

Nařízení Rady (ES) č. 1206/2001 ze dne 28. května 2001 o spolupráci soudů členských států při dokazování v občanských nebo obchodních věcech (Úř. věst. L 174, 27.6.2001). Stanovisko, pan H. Bataller, Úř. věst. C 139, 11.5.2001;

—

Program opatření pro implementaci zásady vzájemného uznávání rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. C 12, 15.1.2001);

—

Nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (Úř. věst. L 160, 30.6.2000). Stanovisko, pan Ravoet, Úř. věst. C 75, 15.3.2000;

—

Nařízení Rady (ES) č. 1347/2000 ze dne 29. května 2000 o soudní pravomoci a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti obou manželů vůči dětem. Tamtéž. Stanovisko, pan Braghin, Úř. věst. C 368, 20.12.1999;

—

Nařízení Rady (ES) č. 1348/2000 ze dne 29. května 2000 o doručování soudních a mimosoudních písemností ve věcech občanských a obchodních v členských státech. Tamtéž. Stanovisko, pan H. Bataller, Úř. věst. C 368, 20.12.1999;

—

Rozhodnutí Rady ze dne 28. května 2001, které zřizuje Evropskou soudní síť v občanských a obchodních věcech (Úř. věst. L 174, 27.6.2001). Stanovisko, pan Retureau, Úř. věst. C 139, 11.5.2001;

—

Sdělení Komise, které se týká nového právního rámce pro platby na vnitřním trhu (KOM(2003) 718 v konečném znění ze dne 2.12.2003). Stanovisko, pan Ravoet, Úř. věst. C 302, 7.12.2004.