Kasační opravný prostředek podaný dne 20. února 2015 Alfa Acciai SpA proti rozsudku Tribunálu (osmého senátu) vydanému dne 9. prosince 2014 ve věci T-85/10, Alfa Acciai v. Komise

(Věc C-87/15 P)

(2015/C 146/29)

Jednací jazyk: italština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Alfa Acciai SpA (zástupci: D. M. Fosselard, advokát, D. Slater, Solicitor, A. Duron, advokát)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Navrhovatelka navrhuje, aby Soudní dvůr:

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu svého kasačního opravného prostředku uplatňuje navrhovatelka následující důvody:

V rámci prvního důvodu navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil porušení článku 10 nařízení č. 773/2004 (1). Konkrétně Tribunál rozhodl, že Komise byla oprávněna znovu přijmout napadené rozhodnutí v rámci řízení v prvním stupni (dále jen „rozhodnutí“), aniž by bylo nutné předtím zaslat nové prohlášení o námitkách.

V rámci druhého důvodu navrhovatelka tvrdí, že se Tribunál dopustil porušení článku 14 nařízení č. 773/2004 v tom, že rozhodl, že Komise byla oprávněna znovu přijmout rozhodnutí na základě ustanovení nařízení č. 1/2003 (2), aniž by zástupci členských států měli možnost vyslechnout podniky přímo.

V rámci třetího důvodu navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil zásadu kolegiality. Tribunál rozhodl, že Komise byla oprávněna přijmout rozhodnutí podle postupu, kterým kolegium nepřijalo celé znění rozhodnutí v jediném okamžiku, nýbrž ho přijalo ve dvou částech ve dvou různých okamžicích s tím, že tyto dvě části by spolu mohly představovat úplné rozhodnutí.

V rámci čtvrtého důvodu navrhovatelka namítá porušení článku 47 Listiny základních práv, vykládaného ve světle článku 6 Evropské úmluvy o lidských právech, v tom, že Tribunál porušil právo navrhovatelky na projednání její věci v přiměřené lhůtě. Konkrétně tvrdí, že mezi skončením písemné části řízení a rozhodnutím Tribunálu o zahájení ústní části řízení uplynuly přibližně tři roky. Takové průtahy v řízení představují porušení práva, stanoveného v článku 47 Listiny, na účinnou právní ochranu a práva být vyslechnut v přiměřené lhůtě. Porušení článku 47 je v projednávané věci obzvláště závažné s ohledem na skutečnost, že navrhovatelka musela čekat více než 14 let, aby soud (Tribunál) vyřešil spor ve věci samé, přičemž první rozhodnutí Komise bylo zrušeno z procesních důvodů po řízení, které trvalo přibližně sedm let.

V rámci pátého důvodu navrhovatelka namítá porušení článku 65 Smlouvy o ESUO. Konkrétně navrhovatelka tvrdí, že Tribunál ponechal bez povšimnutí specifický kontext Smlouvy o ESUO a povinnosti zveřejnění a zákazu diskriminace uložené podnikům v kontextu smlouvy, což tak vedlo k nesprávnému použití judikatury Soudního dvora týkající se kartelových dohod. Navrhovatelka tvrdí, že zveřejnění, mimo jiné opakované, ceníků, které neodpovídají ceně nabízené v rámci kartelové dohody, mělo za následek přerušení kartelové dohody, jejímž předmětem bylo podle Tribunálu stanovení minimálních cen. Tribunál naopak rozhodl, že bylo nutné další zveřejnění s odstupem času.

V rámci šestého důvodu navrhovatelka tvrdí, že Tribunál porušil článek 47 Listiny základních práv, vykládaný ve světle článku 6 Úmluvy o lidských právech, když rozhodl, že délka trvání správního řízení (tedy před Evropskou komisí) nebyla nepřiměřená ve smyslu výše uvedených ustanovení. V projednávaném případě trvalo správní řízení celkem téměř 54 měsíců, a sice původní řízení spolu s následným řízením o znovu přijetí. Mimoto více než dva roky, které Komise potřebovala ke znovu přijetí rozhodnutí, jsou nepřiměřené. Kromě toho, že je odůvodnění Tribunálu stran délky trvání řízení o znovu přijetí ve zjevném rozporu s předchozí judikaturou Tribunálu, je nedostatečné a rozporné.

V rámci sedmého důvodu navrhovatelka namítá porušení článku 23 nařízení č. 1/2003 a zásady rovného zacházení. Konkrétně tvrdí, že Komise v projednávaném případě rozdělila podniky na skupiny za účelem stanovení základní pokuty, která se měla použít na každý podnik, čímž se snažila podle rozhodnutí zachovat úměrnost mezi průměrným podílem na trhu každé skupiny a základní pokutou uloženou jednotlivým podnikům, které patří ke každé této skupině. Přestože Tribunál později uznal, že Komise podcenila průměrný podíl na trhu jedné z těchto skupin, takže nebyl zachován vztah proporcionality, kterou Komise měla v úmyslu zachovat, nerozhodl, že bylo nutné takový vztah obnovit.

(1)  Nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků 81 a 82 Smlouvy o ES (Úř. věst. L 123, s. 18).

(2)  Nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích 81 a 82 Smlouvy (Úř. věst. L 1, s. 1).