1.1.

Má být účinek, na nějž odkazuje čl. 10 odst. 2 a který je důsledkem situace popsané výše v bodě 1, vykládán v tom smyslu, že pokud se některá smluvní strana odvolá [na právo země svého obvyklého bydliště] a na základě toho pak z okolností, jež musí být zohledněny, vyplyne, že projevení souhlasu s použitelným právem podle odstavce 1 nebylo přiměřeným účinkem chování této smluvní strany, musí soud posoudit existenci a platnost smluvního ustanovení na základě práva země obvyklého bydliště smluvní strany, která se na toto právo odvolala?

3.1.

Má se v takovémto případě mít za to, že je v rozporu s právem Společenství takový výklad uplatněný soudem členského státu, podle něhož přezkum „okolností“ za účelem určení, zda je přiměřené předpokládat, že nebyl projeven souhlas, zahrnuje okolnosti uzavření smlouvy, předmět smlouvy a plnění smlouvy?

1.1

Je v souladu s čl. 23 odst. 1 nařízení č. 44/2001 výklad uplatněný soudem členského státu, podle něhož je ustanovení o soudní příslušnosti, které je obsaženo v obecných smluvních podmínkách jedné ze smluvních stran a jejímž prostřednictvím smluvní strany stanovily, že veškeré spory přímo nebo nepřímo se týkající platnosti, plnění nebo ukončení objednávky, které nebudou smluvní strany moci smírně vyřešit, podléhají výlučné a konečné jurisdikci soudů ve městě určitého členského státu – konkrétně soudů v Paříži –, dostatečně přesné, neboť z jeho znění lze jednoznačně vyvodit – s ohledem na bod 14 odůvodnění zmíněného nařízení – vůli nebo záměr smluvních stran ohledně určení tohoto členského státu?