1)

Ustanovení 4 bod 1 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, uzavřené dne 18. března 1999, která je obsažena v příloze Rady 1999/70/ES ze dne 28. června 1999 o rámcové dohodě o pracovních poměrech na dobu určitou uzavřené mezi organizacemi UNICE, CEEP a EKOS, musí být vykládáno v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která nestanoví vyplacení odstupného zaměstnancům zaměstnaným na základě takových pracovních smluv na dobu určitou uzavřených za účelem zastupování zaměstnance, jenž má nárok na zachování svého pracovního místa, jako je smlouva o dočasném obsazení pracovního místa dotčená ve věci v původním řízení, po uplynutí doby, na kterou byly tyto smlouvy uzavřeny, zatímco zaměstnancům v pracovním poměru na dobu neurčitou je odstupné vypláceno při ukončení pracovní smlouvy z objektivního důvodu.

2)

Ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je obsažena v příloze směrnice 1999/70, musí být vykládáno v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu přísluší, aby v souladu se všemi použitelnými vnitrostátními předpisy posoudil, zda takové opatření, jako je opatření dotčené v původním řízení, které stanoví povinné vyplacení odstupného zaměstnancům zaměstnaným na základě určitých pracovních smluv na dobu určitou po uplynutí doby, na kterou byly tyto smlouvy uzavřeny, představuje opatření vhodné k předcházení a případně k sankcionování zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou nebo rovnocenné právní opatření ve smyslu uvedeného ustanovení.

3)

V případě, že vnitrostátní soud konstatuje, že takové opatření, jako je opatření dotčené v původním řízení, které stanoví povinné vyplacení odstupného zaměstnancům zaměstnaným na základě určitých pracovních smluv na dobu určitou po uplynutí doby, na kterou byly tyto smlouvy uzavřeny, představuje opatření vhodné k předcházení a případně k sankcionování zneužívání po sobě jdoucích pracovních smluv nebo poměrů na dobu určitou nebo rovnocenné právní opatření ve smyslu ustanovení 5 rámcové dohody o pracovních poměrech na dobu určitou, která je obsažena v příloze směrnice 1999/70, musí být dané ustanovení vykládáno v tom smyslu, že nebrání takové vnitrostátní právní úpravě, jako je právní úprava dotčená v původním řízení, podle níž uplynutí doby, na kterou byly uzavřeny pracovní smlouvy na dobu určitou náležející do určitých kategorií, vede k výplatě odstupného pro zaměstnance, kteří byli na jejich základě zaměstnáni, zatímco uplynutí doby, na kterou byly uzavřeny pracovní smlouvy na dobu určitou náležející do jiných kategorií, k výplatě jakéhokoliv odstupného pro zaměstnance, kteří byli zaměstnáni na základě posledně uvedených smluv, nevede, ledaže by ve vnitrostátním právním řádu neexistovalo žádné jiné účinné opatření, kterým lze takovým případům zneužití vůči posledně uvedeným zaměstnancům zamezit a sankcionovat je, což musí ověřit vnitrostátní soud.