1.

Může být uvedení trhů a zábavních parků v kategorii 7 přílohy III ve spojení s čl. 98 odst. 2 směrnice 2006/112/ES (1) použito ve smyslu rozlišování k tomu, aby volnočasové parky byly zdaněny běžnou sazbou daně, ačkoliv označení „zábavní park“ zahrnuje jak podniky provozující zábavní atrakce trvale na jednom místě nebo tak i podniky, které je provozují na různých místech?

2.

Lze judikaturu Soudního dvora, podle níž může kontext různých služeb vést k tomu, že tyto služby nejsou podobné, použít na poskytování služeb podniky provozujícími atrakce na různých místech a podniky provozujícími atrakce trvale na jednom místě v podobě volnočasových parků?

3.

V případě záporné odpovědi na druhou otázku:

Je „hledisko průměrného spotřebitele“, které je podle judikatury soudního dvora významným prvkem zásady neutrality daně z přidané hodnoty, „myšlenkovou perspektivou“, kterou nelze posoudit při dokazování znaleckým posudkem?