1)

Musí být pojem „účelové omezení“ definovaný v čl. 5 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (1) (dále jen „nařízení“) vykládán v tom smyslu, že je v souladu s výše uvedeným pojmem skutečnost, že správce údajů si v jiné databázi současně uchovává osobní údaje, které byly shromážděny nebo uloženy za omezeným legitimním účelem, nebo naopak, pokud jde o paralelní databázi údajů, již není platný omezený legitimní účel shromáždění údajů?

2)

Je-li odpověď na první otázku taková, že souběžné uchovávání údajů je samo o sobě neslučitelné se zásadou „účelového omezení“, je skutečnost, že správce údajů současně uchovává v jiné databázi osobní údaje, které byly jinak shromážděny a uloženy za omezeným legitimním účelem, v souladu se zásadou „omezení uložení“ stanovenou v čl. 5 odst. 1 písm. e) nařízení?