Kasační opravný prostředek podaný dne 2. května 2013 Manutencoop Soc. coop., dříve Manutencoop Soc. coop. arl a Astrocoop Universale Pulizie, Manutenzioni e Trasporti Soc. coop. proti usnesení Tribunálu (čtvrtého senátu) vydanému dne 20. února 2013 ve věcech T-278/00 až T-280/00, T-282/00 až T-286/00 a T-288/00 až T-295/00, Albergo Quattro Fontane a další v. Komise

(Věc C-246/13 P)

2013/C 207/39

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Manutencoop Soc. coop., dříve Manutencoop Soc. coop. arl a Astrocoop Universale Pulizie, Manutenzioni e Trasporti Soc. coop. (zástupci: A. Vianello, A. Bortoluzzi a A. Veronese, advokáti)

Další účastníci řízení: Evropská komise, Comitato „Venezia vuole vivere“

Návrhová žádání účastnic řízení podávajících kasační opravný prostředek

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Na podporu kasačního opravného prostředku navrhovatelky předkládají dva důvody.

Zaprvé je usnesení Tribunálu stiženo nesprávným právním posouzením zásad vytýčených Soudním dvorem v rozsudku „Comitato Venezia vuole vivere“ s ohledem na povinnost uvést odůvodnění rozhodnutí Komise v oblasti státních podpor. Konkrétně Tribunál nerozhodl v souladu s výrokem Soudního dvora v rozsahu, v němž uvádí, že rozhodnutí Komise „musí obsahovat všechny základní prvky pro jeho provedení vnitrostátními orgány“. I přesto, že rozhodnutí postrádá základní prvky pro jeho provedení vnitrostátními orgány, Tribunál nekonstatoval žádné nedostatky v metodě použité Komisí ve sporném rozhodnutí, a tudíž se dopustil nesprávného právního posouzení.

Zadruhé je usnesení stiženo nesprávným právním posouzením zásad vytýčených Soudním dvorem v rozsudku „Comitato Venezia vuole vivere“ s ohledem na rozložení důkazního břemene, pokud jde o podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 SFEU. Na základě zásad vytýčených Soudním dvorem přísluší v rámci vymáhání podpory členskému státu — a tedy nikoliv jednotlivému příjemci — v každém jednotlivém případě prokázat, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 107 odst. 1 SFEU. V projednávané věci však Komise v napadeném rozhodnutí neupřesnila „způsoby“ takového ověření. Vzhledem tedy k tomu, že Italská republika neměla v rámci vymáhání podpory k dispozici základní prvky za účelem prokázání, zda poskytnuté výhody představují státní podpory ve prospěch příjemců, obrátila důkazní břemeno, takže po jednotlivých podnicích, které jsou příjemci podpor poskytnutých ve formě úlevy, požaduje, aby prokázaly, že dané výhody nenarušují hospodářskou soutěž nebo neovlivňují obchod mezi členskými státy. Při neexistenci takového důkazu platí domněnka, že poskytnutá výhoda mohla narušit hospodářskou soutěž a ovlivnit obchod mezi členskými státy.