18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/1

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/2

1)

Jsou ustanovení obsažená v článku 25 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES (1) ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (dále jen „směrnice z roku 2003“), která určují, kdo je oprávněn podat stížnost, použitelná na případ správního rozhodnutí vydaného za platnosti této směrnice, nebo je třeba zohlednit v probíhajícím soudním řízení ustanovení obsažená v článku 41 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES (2) ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (dále jen „směrnice z roku 2009“), která vstoupila v platnost během řízení, vzhledem k ustanovení čl. 54 odst. 1 druhého pododstavce této směrnice, podle něhož musí být uvedená ustanovení používána ode dne 3. března 2011?

2)

Pokud je třeba použít směrnici z roku 2009, lze ve smyslu jejího čl. 41 odst. 17 považovat subjekt s povolením (uvádět zemní plyn na trh; dále jen „oprávněný subjekt“), který má ekonomický zájem, jako je zájem existující v projednávané věci, za „stranu(, které se rozhodnutí regulačního úřadu) týká“, ve vztahu k žalobě podané proti rozhodnutí, jímž se schvaluje kodex soustavy nebo jímž se určuje jeho obsah, nebo je takovou stranou(, které se rozhodnutí regulačního úřadu) týká, jen provozovatel soustavy oprávněný navrhnout schválení kodexu?

3)

Pokud je použitelná směrnice z roku 2003, spadá mezi případy stanovené v čl. 25 odst. 5 nebo 6 schvalování nebo změna kodexu soustavy, jako je ta, k níž došlo v projednávané věci, v míře, v jaké se vztahuje na posuzování žádostí o rezervaci kapacity?

4)

Pokud jde o případ zahrnutý v čl. 25 odst. 6 směrnice z roku 2003, lze považovat dotčený subjekt, který má ekonomický zájem, jako je zájem existující v projednávané věci, za „osobu(, která má právo si stěžovat na rozhodnutí o metodách přijatá podle odstavců 2, 3 a 4, nebo má-li regulační orgán konzultační povinnost, na navržené metody; dále jen „dotčená osoba“)“, ve vztahu k žalobě podané proti rozhodnutí, jímž se schvaluje kodex soustavy nebo jímž se určuje jeho obsah, nebo je takovou dotčenou osobou jen provozovatel soustavy oprávněný navrhnout schválení kodexu?

5)

Jak má být vykládán čl. 25 odst. 11 směrnice z roku 2003, podle něhož se stížnosti uvedené v odstavcích 5 a 6 podávají, aniž je dotčen výkon práva na opravný prostředek podle právních předpisů Společenství a vnitrostátních právních předpisů, v případě, že z odpovědí na předchozí otázky vyplývá, že vnitrostátní právo podmiňuje podání žaloby přísnějšími požadavky, než jaké vyplývají z ustanovení směrnice nebo z práva Společenství?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/3

1)

Představuje — nejprve bez ohledu na čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a na článek 6 směrnice Rady 2000/78/ES (1) ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (dále jen „směrnice“) — (přímé) nerovné zacházení na základě věku s ohledem na článek 21 Listiny popř. čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) směrnice, lze-li doby studia na střední nebo vyšší škole započíst jako náhradní doby pojištění pouze tehdy, pokud proběhly po ukončení 18. roku věku úředníka, přičemž uvedené náhradní doby pojištění jsou významné nejen pro nárok na důchod, nýbrž i pro výši důchodů, a uvedený důchod (jeho celková částka) je podle vnitrostátního práva považován za pokračující výplatu odměn za práci v rámci i nadále trvajícího veřejnoprávního služebního poměru?

2)

Může se v případě kladné odpovědi na tuto otázku úředník — při chybějícím odůvodnění vycházejícím z čl. 52 odst. 1 Listiny popř. článku 6 směrnice (viz k tomu níže uvedenou třetí otázku) — odvolávat na přímou použitelnost článku 21 Listiny popř. článku 2 směrnice v rámci řízení o žádosti o započtení náhradních dob pojištění i tehdy, jestliže k tomuto okamžiku není ještě důchodcem, a jestliže podle vnitrostátního práva — při nezměněném právním stavu k okamžiku jeho odchodu do důchodu — může navíc být v řízení o vyměření důchodových požitků nebo při podání nové žádosti o započtení takovýchto dob, uplatněna v jeho neprospěch právní moc zamítnutí takovéto žádosti?

3)

Je v případě kladné odpovědi zmíněné nerovné zacházení ve smyslu čl. 52 odst. 1 Listiny, popř. čl. odst. 1 nebo 2 směrnice

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/3

1)

Představuje — nejprve bez ohledu na čl. 52 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a článek 6 směrnice Rady 2000/78/ES (1) ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (dále jen „směrnice“) — (přímé) nerovné zacházení na základě věku na pozadí článku 21 Listiny popř. čl. 2 odst. 1 a odst. 2 písm. a) směrnice, pokud při příležitosti zavedení nediskriminačního systému platového postupu pro nové úředníky sice může starší úředník, který je podle dřívějšího právního stavu diskriminován (v důsledku vyloučení započitatelnosti dob zaměstnání absolvovaných před dovršením věku osmnácti let pro účely služebního postupu), na žádost vstoupit do nového systému a tím dosáhnout nediskriminačního určení rozhodného dne pro služební postup do vyšších platových tříd, avšak schválení takové žádosti podle vnitrostátního práva způsobí, že se z důvodu stanovení pomalejšího služebního postupu v rámci nového systému jeho platové právní postavení (a tím i jemu náležející plat) i přes úpravu dne rozhodného pro služební postup do vyšších platových tříd nezlepší v takové míře, aby dosáhl podle právních předpisů o odměňování stejného postavení jako starší úředník (který srovnatelná období nevykázal před 18. rokem věku, ale až později, a která mu již byla započtena na základě dřívějšího právního stavu), který byl podle dřívějšího právního stavu diskriminačním způsobem zvýhodněn a který nemá zájem vstoupit do nového systému?

2)

Může se v případě kladné odpovědi na tuto otázku úředník — při chybějícím odůvodnění na pozadí čl. 52 odst. 1 Listiny popř. článku 6 směrnice (viz k tomu zejména níže uvedenou třetí otázku) — odvolávat na přímou použitelnost článku 21 Listiny popř. článku 2 směrnice v rámci řízení k zajištění postavení podle právních předpisů o odměňování také tehdy, pokud předtím prostřednictvím příslušné žádosti dosáhl výhodnější úpravy dne rozhodného pro služební postup v rámci nového systému?

3)

Je v případě kladné odpovědi na první otázku při zavedení nediskriminačního systému pro nové úředníky pro účely postavení podle právních předpisů o odměňování odůvodněno zachování rozlišování mezi zvýhodněnými staršími úředníky, kteří do nového systému nevstoupí, a i přes provedený přestup dále znevýhodněnými staršími úředníky na pozadí čl. 52 odst. 1 Listiny popř. článku 6 směrnice jakožto přechodný jev v zájmu hospodárnosti správy a ochrany nabytých práv resp. ochrany důvěry také v případě, že

V případě záporné odpovědi na první či druhou otázku nebo kladné odpovědi na třetí otázku:

4)

V případě kladné odpovědi na třetí otázku:

5)

6)

V případě kladné odpovědi na otázku 4a. a záporné odpovědi na otázku 4b. a současně při kladné odpovědi na třetí otázku nebo při kladné odpovědi na otázku 5a. a záporné odpovědi na otázku 5b.:

Mají diskriminační znaky nové právní úpravy za následek, že nerovné zacházení vůči starším úředníkům již není jakožto přechodné opatření odůvodněno?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/5

1)

Jedná se v případě časově a množstevně omezené zkušební těžby zemního plynu, která je prováděna v rámci průzkumného vrtu k prozkoumání hospodárnosti trvalého získávání zemního plynu o „těžbu. zemního plynu ke komerčním účelům“ podle přílohy I bodu 14 směrnice Rady 85/337/EHS ze dne 27. června 1985 o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (1), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/31/ES ze dne 23. dubna 2009 o geologickém ukládání oxidu uhličitého (směrnice 85/337) (2)?

Pro případ, že na první předběžnou otázku bude odpovězeno kladně, pokládají se následující další otázky:

2)

Brání příloha I bod 14 směrnice 85/337 úpravě vnitrostátního práva, která při těžbě zemního plynu neváže prahové hodnoty uvedené v příloze I bodu 14 směrnice 85/337 na těžbu jako takovou, ale na „těžbu na každou sondu“?

3)

Má být směrnice 85/337 vykládána tak, že orgán v situaci jako je situace původního řízení, ve které bylo požádáno o povolení zkušební těžby zemního plynu v rámci průzkumného vrtu, má za účelem zjištění, zda existuje povinnost k posouzení vlivů na životní prostředí, zkoumat pouze všechny projekty stejného druhu, konkrétně všechny na území obce provedené vrty, z hlediska jejich kumulativního účinku?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/5

1)

Je třeba podle čl. 11 odst. 2 písm. a) nařízení Rady (ES) č. 338/97 (1) považovat za neplatná povolení a potvrzení pouze v rozsahu, v němž se týkají exemplářů, na které se skutečně vztahuje důvod neplatnosti, nebo také v rozsahu, v němž se týkají ostatních exemplářů uvedených v povolení nebo potvrzení?

2)

Mají být podle čl. 11 odst. 2 písm. b) nařízení Rady (ES) č. 338/97 zadrženy a mohou být zabaveny všechny exempláře uvedené v povoleních nebo potvrzeních, jež jsou považována za neplatná v souladu s písmenem a), nebo jen ty exempláře, na které se skutečně vztahuje důvod neplatnosti?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/6

1)

Je třeba vykládat pojem „nárok na důchod“ ve smyslu článků 27 a násl. nařízení (EHS) č. 1408/71 (1) v tom smyslu, že pro stanovení, od jakého okamžiku existuje nárok na důchod, je rozhodující okamžik vydání rozhodnutí o přiznání důchodu, na základě kterého byl důchod vyplácen, anebo okamžik, od kterého byl retroaktivně přiznán důchod?

2)

Pokud se pojmem „nárok na důchod“ rozumí okamžik, od kterého byl retroaktivně přiznán důchod:

Je s tím slučitelné, pokud osoba oprávněná pobírat důchod spadající pod článek 27 nařízení (EHS) č. 1408/71 nemůže podle nizozemských právních předpisů uzavřít zdravotní pojištění se stejnou zpětnou účinností?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/6

1)

Může se na humánní léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis, který je používán pouze v rámci lékařské pohotovostní služby, pro který nebylo příslušným orgánem v členském státě nebo podle nařízení (EHS) č. 2309/93 (1) vydáno rozhodnutí o registraci, který je připravován takovým subjektem, jakého se týká řízení před Stockholms tingsrätt (okresní soud ve Stockholmu), a objednáván zdravotnickými zařízeními za podmínek dotčených ve věci projednávané Stockholms tingsrätt, vztahovat některá z výjimek stanovených v čl. 3 odst. 1 nebo 2 směrnice 2001/83 (2) o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, a to zejména v situaci, kdy existuje jiný registrovaný léčivý přípravek se stejnou účinnou látkou, stejným dávkováním a stejnou lékovou formou?

2)

Vztahují-li se čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 2 nebo čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/83 na takový humánní léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis, jaký je uveden v první otázce, lze mít za to, že právní předpisy upravující reklamní opatření týkající se léčivých přípravků nejsou harmonizovány nebo že se jedná o takový druh opatření, jež v projednávané věci údajně představují reklamu upravenou směrnicí 2006/114 (3) o klamavé a srovnávací reklamě?

3)

Je-li v souladu s druhou otázkou použitelná směrnice 2006/114 o klamavé a srovnávací reklamě, za jakých základních podmínek představují opatření zkoumaná před Stockholms tingsrätt (použití názvu přípravku, čísla přípravku a AnatomicTherapeuticChemical kódu pro léčivý přípravek, uplatnění fixní ceny léčivého přípravku, poskytování informací o léčivém přípravku v národním registru léčivých přípravků (NPL), přidělení identifikačního čísla NPL léčivému přípravku, šíření informačního letáku o léčivém přípravku, dodávání léčivého přípravku prostřednictvím služby elektronického objednávaní zdravotnických služeb a poskytování informací o léčivém přípravku prostřednictvím publikace vydané vnitrostátní profesní organizací) reklamu ve smyslu směrnice 2006/114?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/7

1)

Může být humánní léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis, který je připravován a dodáván za okolností věci projednávané před Stockholms tingsrätt (okresní soud ve Stockholmu) a pro který nebylo příslušným orgánem v členském státě nebo podle nařízení (EHS) č. 2309/93 (1) vydáno rozhodnutí o registraci, považován za léčivý přípravek ve smyslu čl. 3 odst. 1 nebo čl. 3 odst. 2 směrnice 2001/83 (2) o kodexu Společenství týkajícím se humánních léčivých přípravků, a to zejména v případě, že existuje jiný registrovaný léčivý přípravek se stejnou účinnou látkou, stejným dávkováním a stejnou formou?

2)

Vztahuje-li se směrnice 2001/83 na humánní léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis, který je připravován a dodáván za okolností věci projednávané před Stockholms tingsrätt, může být směrnice 2005/29 (3) o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu použitelná souběžně se směrnicí 2001/83, pokud jde o údajná reklamní opatření?

3)

Vztahují-li se čl. 3 odst. 1, čl. 3 odst. 2 nebo čl. 5 odst. 1 směrnice 2001/83 na humánní léčivý přípravek vázaný na lékařský předpis, který je připravován a dodáván za okolností věci projednávané před Stockholms tingsrätt, lze mít za to, že právní předpisy upravující reklamní opatření týkající se léčivých přípravků nejsou harmonizovány nebo že se jedná o takový druh opatření, jež v projednávané věci údajně představují reklamu upravenou i) směrnicí 2006/114 (4) o klamavé a srovnávací reklamě nebo ii) směrnicí 2005/29 o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům?

4)

Je-li v souladu se třetí otázkou použitelná směrnice 2006/114 o klamavé a srovnávací reklamě, za jakých základních podmínek představují opatření zkoumaná před Stockholms tingsrätt (použití názvu přípravku, čísla přípravku a kódu ATC nebo jejich umístění na léčivý přípravek, uplatnění fixní ceny léčivého přípravku, poskytování informací o léčivém přípravku v národním registru léčivých přípravků (NPL), přidělení identifikačního čísla NPL léčivému přípravku, šíření informačního letáku o léčivém přípravku a informací o tomto přípravku prostřednictvím elektronického objednávání služeb pro zdravotnictví a prostřednictvím domovské stránky společnosti, poskytování informací o léčivém přípravku prostřednictvím publikace vydané vnitrostátní obchodní organizací, poskytování informací o léčivém přípravku v centrálním registru pro přípravky společnosti Apoteket a v souvisejícím registru (JACA), poskytování informací o léčivém přípravku v jiné národní informační databázi léčivých přípravků (SIL), poskytování informací prostřednictvím odbavovacího systému společnosti Apoteket (ATS) nebo prostřednictvím podobného lékárenského systému, poskytování informací o vlastním léčivém přípravku společnosti nebo o léčivém přípravku konkurenčního dodavatele ve spolupráci s lékařskými ordinacemi a s organizacemi pacientů, uvádění léčivého přípravku na trh, opatření týkající se farmaceutických kontrol léčivého přípravku a konkurenčních léčivých přípravků, neoznámení zdokumentovaných a relevantních rozdílů mezi přípravky, neoznámení složení vlastního léčivého přípravku společnosti a hodnocení léčivého přípravku Läkemedelsverket (švédská agentura pro léčivé přípravky), neinformování služby zdravotní péče o hodnocení konkurenčních přípravků, jež provedla vědecká poradní rada při Läkemedelsverket, zachování fixní cenové úrovně pro léčivý přípravek, omezení doby platnosti lékařského předpisu na tři (3) měsíce, vydávání léčivého přípravku v lékárně místo konkurenčního léčivého přípravku, ačkoliv má pacient lékařský předpis na tento konkurenční přípravek, a bránění tržním převodům standardizovaných přípravků na konkurenční léčivé přípravky a jejich znemožňování, včetně toho, že místní lékárny odmítají dodávky konkurenčního léčivého přípravku, a uplatnění fixní ceny jako součásti režimu, v rámci kterého mohou být léčivé přípravky dotovány bez předchozího rozhodnutí vnitrostátního orgánu) reklamu ve smyslu směrnice 2006/114?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/8

1)

Může být financování podniku veřejné hromadné dopravy na území místního samosprávného celku považováno za zvláštní důvod ve smyslu čl. 1 odst. 2 směrnice Rady Evropské unie 2008/118/ES (1), pokud plnění a financování takového úkolu patří k povinnostem místního samosprávného celku?

2)

Je třeba v případě kladné odpovědi na tuto otázku čl. 1 odst. 2 směrnice Rady Evropské unie 2008/118/ES vykládat v tom smyslu, že s touto směrnicí je slučitelné, je-li ve vnitrostátním právu stanovena nepřímá daň, kterou je zatížen prodej zboží podléhajícího spotřební dani konečnému spotřebiteli a jejíž výnos plyne výlučně do provozování místní veřejné hromadné dopravy, pokud je provozování místní veřejné dopravy povinností místního samosprávného celku oprávněného k dani, kterou je nutno plnit bez ohledu na tuto nepřímou daň, a výše financování provozu místní veřejné hromadné dopravy v konečném důsledku nevyplývá automaticky z výše vybrané daně, neboť výše částky vyčleněné na provozování veřejné hromadné dopravy je přesně stanovena, takže pokud jsou příjmy z nepřímé daně vyšší, vyčlení se na provozování veřejné hromadné dopravy z veřejného rozpočtu o to méně jiných finančních prostředků, a obráceně pokud se na dani z prodeje vybere méně, musí místní samosprávný celek objem finančních prostředků na provozování veřejné hromadné dopravy odpovídajícím způsobem navýšit, avšak v případě, že daňové příjmy (Or. 2) nejsou v souladu s odhady, je možné změnit výši výdajů na provoz veřejné hromadné dopravy prostřednictvím změny rozpočtu místního samosprávného celku?

3)

Je třeba v případě kladné odpovědi na předchozí otázku čl. 1 odst. 2 směrnice Rady Evropské unie 2008/118/ES vykládat v tom smyslu, že s tímto ustanovením je slučitelné, pokud je na zboží podléhající spotřební dani vyměřena dodatečná nepřímá daň, jejíž účelové určení se stanoví až po vzniku povinnosti k odvádění této daně?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/9

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/9

1)

Použije se článek 13 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29. května 2000 o úpadkovém řízení (1), pokud k vyplacení, jež bylo napadeno správce podstaty v souvislosti s částkou zastavenou před zahájením úpadkového řízení, došlo až po zahájení tohoto řízení?

2)

V případě kladné odpovědi na první otázku:Vztahuje se námitka podle článku 13 nařízení č. 1346/2000 i na promlčecí lhůty, lhůty pro podání odpůrčí žaloby a prekluzivní lhůty, které jsou stanoveny právem státu, ve kterém napadený právní úkon (lex causae) vyvolává své účinky?

3)

V případě kladné odpovědi na druhou otázku: Určují se formální požadavky, které je třeba dodržet pro účely uplatnění nároku ve smyslu článku 13 nařízení č. 1346/2000, podle lex causae nebo se řídí podle lex fori concursus?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/9

1)

Je článek 6 odst. 1 Dohody mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu výlučným ustanovením, jelikož brání tomu, aby plavidlům Společenství bylo povoleno provozovat rybolovné činnosti v marockých rybolovných oblastech na základě licence vydávané výlučně příslušnými marockými orgány marockým vlastníkům rybolovných kvót?

2)

Je článek 6 odst. 1 Dohody mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu výlučným ustanovením, jelikož brání tomu, aby plavidla Společenství byla pronajímána bez posádky marockým společnostem k rybolovu v marockých rybolovných oblastech provozovanému na základě licence vydávané výlučně příslušnými marockými orgány marockým vlastníkům kvót (na základě standardního formuláře „Barecon 2001“ BIMCO Standard Bareboat Charter)?

3)

Má na odpověď na druhou otázku vliv skutečnost, že pronajímatel plavidla marocké společnosti poskytuje též odborné služby ve formě správy a zajištění posádky rybářského plavidla a poskytování technické podpory?

4)

Má být Dohoda mezi Evropským společenstvím a Marockým královstvím o partnerství v odvětví rybolovu vykládána v tom smyslu, že Marocké království je oprávněno rozvíjet a provozovat svůj vlastní domácí průmyslový pelagický rybolov jižně od 29° (severní šířky)? Pokud ano, opravňuje tato dohoda Marocké království k tomu, aby pronajímalo nebo udělovalo licence k domácímu rybolovu přímo rybářským plavidlům Společenství, aniž by bylo potřeba povolení Evropského společenství?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/10

1)

šetření orgánů Evropské unie obsahuje zjevně nesprávná skutková zjištění,

2)

šetření orgánů Evropské unie obsahuje zjevně nesprávná posouzení,

3)

Komise porušila svou povinnost postupovat s řádnou péčí a porušila čl. 3 odst. 2 a 6 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (2) ze dne 30. listopadu 2009 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropského společenství,

4)

Komise porušila své povinnosti podle čl. 20 odst. 1 nařízení č. 1225/2009 a porušila práva obhajoby společnosti,

5)

Komise v rozporu s článkem 17 nařízení č. 1225/2009 nezohlednila informace, které jí společnost poskytla, nebo

6)

Komise porušila svou povinnost uvést odůvodnění (na základě článku 296 Smlouvy o fungování Evropské unie)?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/10

1)

Musejí se mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení (1) vztahovat přímo na rezervovaný let?

2)

Pro případ, že jsou mimořádné okolnosti, které nastanou při předcházejících letech, relevantní pro pozdější let: musí se přiměřená opatření, která má provozující letecký dopravce přijmout podle čl. 5 odst. 3 nařízení, vztahovat pouze na zabránění mimořádným okolnostem nebo i na odvrácení delšího zpoždění?

3)

Je nutno zásahy třetích osob, které jednají na vlastní odpovědnost a na které byly přeneseny úlohy, jež jsou součástí provozu leteckého dopravce, považovat za mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení č. 261/2004?

4)

V případě kladné odpovědi na třetí otázku: Je při tomto posuzování relevantní, kým (leteckou společností, provozovatelem letiště atd.) byla třetí osoba pověřena?

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/11

—

zrušil části rozsudku Tribunálu uvedené v tomto návrhu;

—

s okamžitou platností zrušil napadená opatření v rozsahu, v jakém se týkají společnosti EIH;

—

uložil Radě náhradu nákladů vynaložených společností EIH v řízení před Tribunálem a před Soudním dvorem.

1)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení a učinil závěr neslučitelný s návrhovými žádáními, když rozhodl, že společnost EIH přiznala, že provedla transakce uvedené Radou v odůvodnění zařazení na seznam:

2)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že byla splněna podstatná kritéria pro zařazení na seznam:

3)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když odmítl žalobní důvody EIH založené na legitimním očekávání a právní jistotě:

4)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že EIH nemůže uplatnit čl. 32 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 961/2010 proti svému zařazení na seznam, a když rozhodl, že sankce uložené EIH zajišťovaly preventivní účinek, kterého by nebylo dosaženo, kdyby Bundesbank nadále neschvalovala „Third Way“ ani takové transakce nepovolovala:

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/12

—

zrušil napadené usnesení;

—

konstatoval, že žaloba na neplatnost podaná ve věci T-429/11 je přípustná, a vrátil věc Tribunálu k rozhodnutí ve věci samé;

—

uložil Komisi náhradu veškerých nákladů řízení vynaložených v rámci řízení o přípustnosti v obou stupních.

1)

Tribunál při výkladu judikatury týkající se pojmu „skutečný příjemce“ pro účely přezkumu přípustnosti žalob proti rozhodnutím prohlašujícím protiprávnost a neslučitelnost režimů podpor porušil unijní právo. Konkrétně:

2)

Tribunál se při výkladu čl. 263 čtvrtého pododstavce in fine SFEU dopustil nesprávného právního posouzení. Tribunál se nesprávného právního posouzení dopustil svým závěrem, že rozhodnutí v oblasti režimů státních podpor, jakým je i napadené rozhodnutí, vyžadují přijetí prováděcích opatření ve smyslu nového ustanovení Smlouvy.

3)

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, neboť přijal rozhodnutí, které je v rozporu s právem na účinnou soudní ochranu. Napadené usnesení vychází z ryze teoretického pojetí tohoto práva, které navrhovatelce brání v možnosti řádně a bez nutnosti porušovat právo zpochybnit napadené rozhodnutí v řízení o předběžné otázce.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/14

1)

Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 16. července 2009 (věc R 1289/2008-1) se zrušuje.

2)

OHIM ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Lorenz Shoe Group AG.

3)

Společnost Fuzhou Fuan Leather Plastics Clothing Making Co. Ltd ponese vlastní náklady řízení.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/14

1)

Rozhodnutí prvního odvolacího senátu Úřadu pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) ze dne 22. listopadu 2011 (věc R 2255/2010-1) se zrušuje.

2)

OHIM se ukládá náhrada nákladů řízení.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/15

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnosti Vitaminaqua Ltd se ukládá náhrada nákladů řízení.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/15

1)

Rozhodnutí Evropského institutu pro rovnost žen a mužů (EIGE) ze dne 26. července 2012, kterým byla odmítnuta nabídka předložená společností UAB Gaumina v rámci nabídkového řízení č. EIGE/2012/ADM/13, se zrušuje.

2)

EIGE ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené společností Gaumina.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/16

1)

O žalobě již není třeba rozhodnout.

2)

Radě Evropské unie se ukládá náhrada nákladů řízení.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/16

1)

Žaloba se odmítá jako nepřípustná.

2)

O návrzích Francouzské republiky a společnosti Calberson na vstup do řízení jako vedlejší účastnice již není třeba rozhodovat.

3)

Společnosti Mory SA, Mory Team a Superga Invest ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

4)

Francouzská republika a společnost Calberson, jež podaly žádost o vstup do řízení jako vedlejší účastnice, ponesou vlastní náklady řízení.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/17

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Společnost 1. garantovaná ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/17

1)

Žaloba se zamítá.

2)

Luigi Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v rámci tohoto řízení.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/18

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Luigi Marcuccio ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v tomto stupni.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/18

1)

Kasační opravný prostředek se zamítá.

2)

Luigi Marcucio ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené Evropskou komisí v tomto stupni.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/19

1)

Návrh na předběžné opatření se zamítá.

2)

O nákladech řízení bude rozhodnuto později.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/19

—

zrušil rozhodnutí Evropské komise ze dne 17. července 2013, kterým Komise požadovala úhradu celkové částky 212 411,89 eur za projekt č. 224482, nazvaný MARE (80 352,07 eur), projekt č. 216820, nazvaný SENIOR (53 138,40 eur) a za projekt č. 225010, nazvaný ECRN (78 231,42 eur); a

—

uložil Evropské komisi náhradu vzniklé majetkové a nemajetkové škody ve výši 3 000 000 eur, nebo ve výši, kterou bude třeba určit v průběhu řízení, a dále náhradu nákladů řízení, navýšené o úroky z prodlení, s přihlédnutím k měnové inflaci z přiznaných částek.

1)

První žalobní důvod, vycházející z nepoužitelnosti a neúčinnosti finančních pokynů pro rok 2010 ve vztahu k projektům MARE a SENIOR.

2)

Druhý žalobní důvod, vycházející z toho, že Komise a společnost pověřená auditem upřely žalobkyni právo být vyslechnuta.

3)

Třetí žalobní důvod, vycházející z porušení zásady spolupráce a vzájemné důvěry Komise vůči žalobkyni, které se konkrétně týká špatného hospodaření a poškozujícího podezírání.

4)

Čtvrtý žalobní důvod, vycházející z nejistoty pravidel použitelných na MSP pro účely uznávání výdajů souvisejících s projektem.

5)

Pátý žalobní důvod, vycházející z neuplatnění norem mezinárodní federace účetních a evropských právních předpisů použitelných na audit MSP.

6)

Šestý žalobní důvod, vycházející z uznatelnosti výdajů souvisejících s projektem a z neprovedení hodnocení auditu.

7)

Sedmý žalobní důvod, vycházející z toho, že společnost pověřená auditem založila své závěry ohledně odmítnutí výdajů převážně na výlučném použití pracovních výkazů.

8)

Osmý žalobní důvod, vycházející z oprávněného nároku žalobkyně na odměnu za správně vykonané činnosti a z bezdůvodného obohacení Komise.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/20

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/20

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/21

—

Zrušit rozhodnutí Účetního dvora ze dne 13. prosince 2012, jakožto OOJ, nerozhodnout o stížnosti žalobců, nepřijmout žádné opatření, aby veřejně uznal, že žalobci byli obtěžování a trpěli tím, nepřijmout opatření k napravení jejich poškozené dobré pověsti, věrohodnosti a důstojnosti a nenahradit způsobenou morální a majetkovou újmu;

—

uložit Účetnímu dvoru náhradu nákladů řízení.

18.1.2014   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 15/21

—

Zrušit rozhodnutí ze dne 31. ledna 2013, kterým se ukončuje pracovní poměr žalobkyně;

—

zrušit rozhodnutí ze dne 22. srpna 2013 o zamítnutí stížnosti žalobkyně;

—

v důsledku toho uložit povinnost žalobkyni opětovně začlenit a zaplatit jí finanční dávky od okamžiku, kdy vstoupilo ukončení její pracovní smlouvy v platnost, až do jejího opětovného začlenění, s odečtením ušlého příjmu za toto období, zvýšené o úroky z prodlení vypočtené na základě sazby Evropské centrální banky zvýšené o tři body;

—

nahradit nemajetkovou újmu žalobkyni ohodnocenou ex aequo et bono na 10 000 eur;

—

uložit žalované náhradu nákladů řízení.