1)

Článek 3 odst. 2 a čl. 4 odst. 1 směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách (2) musí být vykládány v tom smyslu, že za okolností jako jsou ty v původním řízení, pouhý podpis smlouvy uzavřené mezi spotřebitelem a obchodníkem, která stanoví, že tímto podpisem spotřebitel souhlasí se všemi smluvními ujednáními předem vypracovanými obchodníkem, nevede k vyvrácení domněnky, podle které taková ujednání nejsou předmětem individuálního dojednání.

2)

Článek 3 odst. 3 směrnice Rady 93/13 ve spojení s její přílohou musí být vykládán v tom smyslu, že taková výslovná rozvazovací doložka a sankční ustanovení, jaké jsou dotčeny ve sporu v původním řízení, obsažené ve smlouvě uzavřené mezi spotřebitelem a obchodníkem a stanovené výlučně ve prospěch obchodníka, který smlouvu předem vypracoval, mohou představovat zneužívající ujednání podle bodu 1 písm. d) až f) této přílohy, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

3)

Článek 6 směrnice 93/13 musí být vykládán v tom smyslu, že jestliže je rozhodnuto, že výslovná rozvazovací doložka a sankční ustanovení obsažené ve smlouvě o budoucí smlouvě kupní uzavřené mezi spotřebitelem a obchodníkem, jsou zneužívající, nemůže vnitrostátní soud napravit neplatnost takových zneužívajících ujednání tím, že je nahradí vlastním rozhodnutím, s výjimkou případu, že tato smlouva nemůže existovat, pokud se zruší tato zneužívající ujednání a že zrušení této smlouvy v jejím celku by vystavilo spotřebitele obzvláště negativním důsledkům.

1.

Je třeba vykládat § 6 odst. 1, § 27 odst. 1 EG-Fahrzeugsgenehmigungsverordnung (nařízení o ES schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků pro tato vozidla, dále jen „EG-FGV“) (1), resp. čl. 18 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 směrnice 2007/46/ES (2) v tom smyslu, že pokud výrobce do vozidla zabudoval zakázané odpojovací zařízení ve smyslu čl. 5 odst. 2 a čl. 3 bodu 10 nařízení (ES) č. 715/2007 (3) a pokud je uvedení takového vozidla na trh v rozporu se zákazem uvádění vozidel na trh bez platného prohlášení o shodě podle § 27 odst. 1 EG-FGV (resp. se zákazem prodeje bez platného prohlášení o shodě podle čl. 26 odst. 1 směrnice 2007/46/ES), nesplnil svou povinnost vydat platné osvědčení podle § 6 odst. 1 EG-FGV (resp. svou povinnost přiložit prohlášení o shodě podle čl. 18 odst. 1 směrnice 2007/46/ES)?

V případě kladné odpovědi:

2.

Je cílem čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007 také ochrana konečného spotřebitele, a to i v souvislosti s jeho dispoziční volností a majetkem? Má nabytí ojetého vozidla konečným spotřebitelem, ve kterém je zabudováno zakázané odpojovací zařízení, původ v okruhu nebezpečí, k jejichž odvrácení bylo toto právní ustanovení přijato?

—

nevyžaduje specifický důvod co do místního, časového nebo prostorového hlediska,

—

předmětem povinnosti uchovávat při poskytování veřejně přístupné telefonní služby, včetně přenosu krátkých, multimediálních nebo obdobných zpráv a i zmeškaných nebo neúspěšných telefonátů, jsou následující údaje:

—

Předmětem povinnosti uchovávat při poskytování veřejně dostupných služeb přístupu k internetu jsou následující údaje:

—

následující údaje nesmí být uchovávány:

—

doba uchovávání pro lokalizační údaje, tj. označení užité buňky, činí čtyři týdny a pro ostatní údaje deset týdnů,

—

je zaručena účinná ochrana uchovávaných údajů před riziky zneužití a rovněž i před jakýmkoliv neoprávněným přístupem a

—

uchovávané údaje smí být užity jen ke stíhání obzvláště závažných trestných činů a k odvracení konkrétního nebezpečí pro zdraví, život nebo svobodu osoby nebo pro zachování spolkového státu nebo spolkové země, s výjimkou účastníkovi pro užití internetu přidělené IP adresy, jejíž využití je přípustné v rámci poskytnutí informací o referenčních údajích za účelem stíhání jakýchkoliv trestných činů, k odvrácení nebezpečí pro veřejnou bezpečnost a pořádek a rovněž i ke splnění úkolů zpravodajských služeb?

—

nevyžaduje specifický důvod co do místního, časového nebo prostorového hlediska,

—

předmětem povinnosti uchovávat při poskytování veřejně přístupné telefonní služby, včetně přenosu krátkých, multimediálních nebo obdobných zpráv a i zmeškaných nebo neúspěšných telefonátů, jsou následující údaje:

—

Předmětem povinnosti uchovávat při poskytování veřejně dostupných služeb přístupu k internetu jsou následující údaje:

—

následující údaje nesmí být uchovávány:

—

doba uchovávání pro lokalizační údaje, tj. označení užité buňky, činí čtyři týdny a pro ostatní údaje deset týdnů,

—

je zaručena účinná ochrana uchovávaných údajů před riziky zneužití a rovněž i před jakýmkoliv neoprávněným přístupem a

—

uchovávané údaje smí být užity jen ke stíhání obzvláště závažných trestných činů a k odvracení konkrétního nebezpečí pro zdraví, život nebo svobodu osoby nebo pro zachování spolkového státu nebo spolkové země, s výjimkou účastníkovi pro užití internetu přidělené IP adresy, jejíž využití je přípustné v rámci poskytnutí informací o referenčních údajích za účelem stíhání jakýchkoliv trestných činů, k odvrácení nebezpečí pro veřejnou bezpečnost a pořádek a rovněž i ke splnění úkolů zpravodajských služeb?

1.

Je lékárna, která dodává léčivé přípravky veřejné zdravotní pojišťovně, v důsledku poskytnutí slevy pojištěnci zdravotního pojištění oprávněna na základě rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 24. října 1996, Elida Gibbs (C-317/94, EU:C:1996:400) snížit základ daně?

2.

V případě kladné odpovědi: Je v rozporu se zásadami neutrality a rovného zacházení na vnitřním trhu, pokud základ daně může snížit lékárna v tuzemsku, ne však lékárna, která ve prospěch veřejné zdravotní pojišťovny uskutečňuje dodání zboží uvnitř Společenství z jiného členského státu, která jsou osvobozena od daně?

1.

Použije se článek 21 nařízení (EU) č. 1215/2012 (1) na pracovní poměr, u kterého sice byla v Rakousku uzavřena pracovní smlouva ohledně výkonu práce v Německu, ale zaměstnankyně, která byla v Rakousku po řadu měsíců připravena k výkonu práce, žádnou práci nevykonala?

2.

Musí být článek 21 nařízení (EU) č. 1215/2012 vykládán tak, že lze použít vnitrostátní ustanovení, jako je § 4 odst. 1 písm. a) [Arbeits- und Sozialgerichtsgesetz (zákon o soudnictví ve věcech pracovního a sociálního práva, dále jen „ASGG“)], které zaměstnancům umožňuje (snadnější) podání žaloby v místě, kde po dobu trvání příslušného pracovního poměru mají bydliště nebo kde ho měli v době skončení dotčeného pracovního poměru?

3.

Musí být článek 21 nařízení (EU) č. 1215/2012 vykládán tak, že lze použít vnitrostátní ustanovení, jako je § 4 odst. 1 písm. d) ASGG, které zaměstnancům umožňuje (snadnější) podání žaloby v místě, kde má být zaplacena odměna nebo, pokud jejich pracovní poměr skončil, kde měla být zaplacena?

4.

V případě záporné odpovědi na druhou a třetí otázku

5.

Použije se čl. 7 bod 1 nařízení (EU) č. 1215/2012 na pracovní poměr, u kterého sice byla v Rakousku uzavřena pracovní smlouva ohledně výkonu práce v Německu, ale zaměstnankyně, která byla v Rakousku po řadu měsíců připravena k výkonu práce, žádnou práci nevykonala, v případě, že lze použít vnitrostátní ustanovení, které zaměstnancům umožňuje (snadnější) podání žaloby v místě, kde po dobu trvání příslušného pracovního poměru mají bydliště nebo kde ho měli v době skončení dotčeného pracovního poměru, jako je § 4 odst. 1 písm. a) ASGG, nebo pokud lze použít vnitrostátní ustanovení, které zaměstnancům umožňuje (snadnější) podání žaloby v místě, kde má být zaplacena odměna nebo, pokud jejich pracovní poměr skončil, kde měla být zaplacena, jako je § 4 odst. 1 písm. d) ASGG?

1.

Musí být § 6 odst. 1 a § 27 odst. 1 [Verordnung über die EG-Genehmigung für Kraftfahrzeuge und ihre Anhänger sowie für Systeme, Bauteile und selbstständige technische Einheiten für diese Fahrzeuge (nařízení o ES schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků pro tato vozidla, dále jen „EG-FGV“] (1), resp. čl. 18 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 směrnice 2007/46/ES (2) vykládány v tom smyslu, že pokud výrobce do vozidla zabudoval zakázané odpojovací zařízení ve smyslu čl. 5 odst. 2 a čl. 3 bodu 10 nařízení (ES) č. 715/2007 (3) a pokud je uvedení takového vozidla na trh v rozporu se zákazem uvádění vozidel na trh bez platného prohlášení o shodě podle § 27 odst. 1 EG-FGV (resp. se zákazem prodeje bez platného prohlášení o shodě podle čl. 26 odst. 1 směrnice 2007/46/ES), nesplnil svou povinnost vydat platné osvědčení podle § 6 odst. 1 EG-FGV (resp. svou povinnost přiložit prohlášení o shodě podle čl. 18 odst. 1 směrnice 2007/46/ES)?

V případě kladné odpovědi:

2.

Je cílem čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007 rovněž ochrana konečného zákazníka a – v případě dalšího prodeje na trhu s ojetými automobily – zejména ochrana následujícího nabyvatele automobilu, a to rovněž s ohledem na jeho dispoziční volnost a majetek? Má pořízení ojetého vozidla, ve kterém je zabudováno zakázané odpojovací zařízení, nabyvatelem automobilu původ v okruhu nebezpečí, k jejichž odvrácení bylo toto ustanovení přijato?

3.

Musí být § 6 a § 27 EG-FGV, resp. čl. 18 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a článek 46 směrnice 2007/46/ES a čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007 vykládány v tom smyslu, že v případě jejich porušení musí být za předpokladu, že se konečný zákazník kvůli tomuto porušení může domáhat zpětného zrušení kupní smlouvy ohledně dotčeného vozidla a domáhá se ho, zcela nebo zčásti (popř.: jakým způsobem, resp. v jakém rozsahu?) upuštěno od započtení náhrady za faktické užívání vozidla na škodu vzniklou konečnému zákazníkovi? Změní se něco na tomto výkladu, pokud je dané porušení spojeno s uvedením schvalovacích orgánů a konečných zákazníků v omyl ohledně okolnosti, že jsou splněny všechny podmínky schválení a že lze dané vozidlo bez jakéhokoli omezení používat v silničním provozu, a s protiprávním jednáním a uváděním v omyl za účelem snížení nákladů a maximalizace zisku prostřednictvím velkého odbytu za současného obstarání si konkurenční výhody na úkor nic netušících zákazníků?

1.

Musí být § 6 odst. 1 a § 27 odst. 1 [Verordnung über die EG-Genehmigung für Kraftfahrzeuge und ihre Anhänger sowie für Systeme, Bauteile und selbstständige technische Einheiten für diese Fahrzeuge (nařízení o ES schvalování motorových vozidel a jejich přípojných vozidel, jakož i systémů, konstrukčních částí a samostatných technických celků pro tato vozidla, dále jen „EG-FGV“] (1), resp. čl. 18 odst. 1 a čl. 26 odst. 1 směrnice 2007/46/ES (2) vykládány v tom smyslu, že pokud výrobce do vozidla zabudoval zakázané odpojovací zařízení ve smyslu čl. 5 odst. 2 a čl. 3 bodu 10 nařízení (ES) č. 715/2007 (3) a pokud je uvedení takového vozidla na trh v rozporu se zákazem uvádění vozidel na trh bez platného prohlášení o shodě podle § 27 odst. 1 EG-FGV (resp. se zákazem prodeje bez platného prohlášení o shodě podle čl. 26 odst. 1 směrnice 2007/46/ES), nesplnil svou povinnost vydat platné osvědčení podle § 6 odst. 1 EG-FGV (resp. svou povinnost přiložit prohlášení o shodě podle čl. 18 odst. 1 směrnice 2007/46/ES)?

V případě kladné odpovědi:

2.

Je cílem čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007 rovněž ochrana konečného zákazníka a – v případě dalšího prodeje na trhu s ojetými automobily – zejména ochrana následujícího nabyvatele automobilu, a to rovněž s ohledem na jeho dispoziční volnost a majetek? Má pořízení ojetého vozidla, ve kterém je zabudováno zakázané odpojovací zařízení, nabyvatelem automobilu původ v okruhu nebezpečí, k jejichž odvrácení bylo toto ustanovení přijato?

3.

Musí být § 6 a § 27 EG-FGV, resp. čl. 18 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a článek 46 směrnice 2007/46/ES a čl. 5 odst. 2 nařízení (ES) č. 715/2007 vykládány v tom smyslu, že v případě jejich porušení musí být za předpokladu, že se konečný zákazník kvůli tomuto porušení může domáhat zpětného zrušení kupní smlouvy ohledně dotčeného vozidla a domáhá se ho, zcela nebo zčásti (popř.: jakým způsobem, resp. v jakém rozsahu?) upuštěno od započtení náhrady za faktické užívání vozidla na škodu vzniklou konečnému zákazníkovi? Změní se něco na tomto výkladu, pokud je dané porušení spojeno s uvedením schvalovacích orgánů a konečných zákazníků v omyl ohledně okolnosti, že jsou splněny všechny podmínky schválení a že lze dané vozidlo bez jakéhokoli omezení používat v silničním provozu, a s protiprávním jednáním a uváděním v omyl za účelem snížení nákladů a maximalizace zisku prostřednictvím velkého odbytu za současného obstarání si konkurenční výhody na úkor nic netušících zákazníků?

1)

Může být výkon práva na stávku personálu leteckého dopravce, kterou svolala odborová organizace z důvodu požadavku lepších pracovních podmínek, — pokud není důsledkem předchozího rozhodnutí zaměstnavatele, nýbrž požadavků zaměstnanců — považován za „mimořádnou okolnost“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení 261/2004 (1), anebo se naopak jedná o okolnost vlastní výkonu činnosti leteckého dopravce?

2)

Je dopravce za okolností, jaké nastaly v daném sporu, povinen přijmout nějaké právně přípustné opatření, i kdyby mu výkon práva na stávku byl oznámen se zákonem stanoveným předstihem, jako například zajistit lety u jiných společností, které nebyly stávkou dotčeny?

3)

Je pro účely posouzení stávky palubního personálu letecké společnosti jako „mimořádné okolnosti“ ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení 261/2004 relevantní způsob odvolání stávky, konkrétně v případě, že se tak stane na základě vzájemných ústupků stran konfliktu?

—

určil, že Belgické království tím, že nepřijalo všechna opatření nezbytná k tomu, aby vyhovělo rozsudku ze dne 12. dubna 2018 vydanému ve věci C-110/17, Komise v. Belgie, nesplnilo povinnosti, které pro něj vyplývají z čl. 260 odst. 1 SFEU;

—

uložil Belgickému království povinnost zaplatit penále ve výši 22 076,55 eur za každý den zpoždění se splněním povinností vyplývajícího z výše uvedeného rozsudku ve věci C-110/17, počínaje dnem, kdy bude vydán rozsudek v této věci, do dne splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku ve věci C-110/17, na účet uvedený Komisí;

—

uložil Belgickému království povinnost zaplatit buď minimální paušální částku ve výši 2 029 000 eur, nebo v případě, že výše uvedené minimální paušální částky bude překročena, paušální denní částku ve výši 4 905,90 eur, počínaje dnem, kdy byl vydán výše uvedený rozsudek ve věci C-110/17 do dne vydání rozsudku v této věci, nebo do dne splnění povinností vyplývajících z výše uvedeného rozsudku ve věci C-110/17, pokud nastane dřív, na účet uvedený Komisí;

—

uložil Belgickému království náhradu nákladů řízení.

—

zrušil napadený rozsudek v rozsahu, v němž jím byla žaloba odmítnuta jako nepřípustná;

—

rozhodl, že je žaloba navrhovatelky přípustná a vrátil věc Tribunálu k meritornímu rozhodnutí; a

—

uložil Radě náhradu nákladů tohoto řízení a řízení před Tribunálem.

1.

Tribunál aplikoval nesprávný test pro účely posouzení, zda je Bolívarovská republika Venezuela bezprostředně dotčena spornými ustanoveními (1).

2.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, jelikož opomenul některé zásadní okolnosti projednávaného případu při aplikaci kritéria bezprostředního dotčení ve smyslu rozsudku Almaz-Antey.

3.

Tribnál nezohlednil faktické účinky sporných ustanovení na Bolívarovskou republiku Venezuelu.

—

zrušil usnesení Tribunálu ze dne 10. října 2019, Aeris Invest v. CRU, T-599/18, EU:T:2019:740 v rozsahu, v němž Tribunál rozhodl, že žaloba je nepřípustná;

—

vrátil věc zpět Tribunálu k rozhodnutí o návrhových žádání navrhovatelky v řízení v prvním stupni, přičemž je vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudního dvora a

—

rozhodl, že o nákladech řízení bude rozhodnuto později.

—

zrušil bod 2 výroku rozsudku Tribunálu (druhého, rozšířeného senátu) ze dne 24. září 219, ve věci T-105/17, HSBC Holdings plc a další v. Evropská komise;

—

zrušil článek 1 písm. b) rozhodnutí Komise C(2016) 8530 final ze dne 7. prosince 2016 týkajícím se řízení podle článku 101 Smlouvy o fungování Evropské unie a článku 53 Dohody o EHP (Věc AT.39914 – Úrokové deriváty v eurech); (1) případně zrušil čl. 1 písm. b) v rozsahu, v němž odkazuje na účast HSBC na jediném a trvajícím protiprávním jednání po 19. březnu 2007; a

—

uložil Komisi uhradit náklady vynaložené HSBC v souvislosti s věcí T-105/17 a tímto kasačním opravným prostředkem.

—

zrušil rozsudek Tribunálu (sedmého rozšířeného senátu) ze dne 24. září 2019 ve spojených věcech T-755 a T-759/15;

—

zrušil napadené rozhodnutí Komise ze dne 21. října 2015 (1) v souladu s čl. 263 odst. 4 SFEU; nebo podpůrně, pokud a v rozsahu, v němž by Soudní dvůr nemohl přijmout konečné rozhodnutí, vrátil věc k Tribunálu

—

uložil Komisi, aby uhradila společnosti Fiat Chrysler Finance Europe náklady řízení v souladu s čl. 138 odst. 1, čl. 184 odst. 1 a odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora, a aby uhradila Fiat Chrysler Finance Europe náklady řízení v prvním stupni.

—

zrušil napadený rozsudek;

—

zamítl druhou část prvního žalobního důvodu v prvním stupni, jak byla znovu uvedena v napadeném rozsudku, jako neopodstatněnou;

—

sám rozhodl o meritu druhé části prvního žalobního důvodu v prvním stupni, jak byla znovu uvedena v napadeném rozsudku;

—

vrátil věc Tribunálu, aby mohl rozhodnout o zbývajících žalobních důvodech žalobkyně v prvním stupni týkajících se porušení práva a

—

uložil žalobkyni v prvním stupni náhradu nákladů řízení vynaložených navrhovatelkou v tomto řízení, jakož i v řízení v prvním stupni a v řízení o kasačním opravném prostředku.

—

zrušil napadený rozsudek;

—

zamítl první a druhý žalobní důvod jako neopodstatněné;

—

vrátil věc Tribunálu k novému posouzení třetího a čtvrtého žalobního důvodu;

—

rozhodl, že o nákladech řízení v prvním stupni i v řízení o kasačním opravném prostředku rozhodne Tribunál.

1.

Je třeba článek 18 SFEU vykládat v tom smyslu, že členský stát Evropské unie, který rozhoduje o vydání do třetího státu v případě státního příslušníka státu, který není členem Evropské unie, ale je členem schengenského prostoru, je povinen o žádosti o vydání informovat členský stát schengenského prostoru, jehož je tato osoba státním příslušníkem?

2.

Pokud je odpověď na předchozí otázku kladná a členský stát schengenského prostoru požádal o předání této osoby za účelem zahájení řízení, pro které je vydání požadováno, je třeba mu tuto osobu předat v souladu s Dohodou mezi Evropskou unií a Islandskou republikou a Norským královstvím o postupu předávání mezi členskými státy Evropské unie a Islandem a Norskem?

—

určil, že se nejedná o protiprávní státní podporu, zrušil článek 1 rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností, a to v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto, že se jedná o protiprávní státní podporu, a zrušil povinnost uloženou Spojenému království zajistit navrácení údajné protiprávní státní podpory, kterou měly žalobkyně v této souvislosti obdržet (články 2 a 3 napadeného rozhodnutí),

—

podpůrně zrušil články 2 a 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž je Spojenému království uložena povinnost zajistit, aby žalobkyně navrátily údajnou státní podporu, a

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně pochopila kontext, cíl a fungování pravidel Spojeného království týkajících se ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC), pokud jde o režim neobchodních finančních zisků. Závěry Komise v napadeném rozhodnutí jsou založeny na souboru zjevných pochybení. Konkrétně se Komise dopustila zjevného pochybení, pokud jde o pochopení daňového systému Spojeného království jako celku a cílů režimu CFC a pokud jde o specifický předmět daňového osvobození příjmů z financování v rámci skupiny a o vymezení způsobilých úvěrových vztahů.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně chápe daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny jako daňové osvobození, a tudíž jako zvýhodnění. V případě neobchodních finančních zisků je daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny režimem pro určení osoby povinné k dani a je součástí vymezení působnosti pravidel CFC, a nikoli selektivním zvýhodněním. Komise neposkytla žádnou kvantitativní analýzu, která by prokazovala, že se jedná o zvýhodnění, a bez přesvědčivých důkazů o tom, že dané opatření vede ke zvýhodnění, nemůže napadené rozhodnutí obstát.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně určila referenční systém pro posouzení účinků pravidel CFC a nesprávně považovala pravidla CFC jako soubor pravidel odlišný od obecného systému korporační daně Spojeného království. Komise nepochopila správně cíl pravidel CFC a pominula prostor pro uvážení náležející Spojenému království.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise ve své analýze státní podpory dopustila zjevných pochybení a použila nesprávná kritéria při posuzování otázky srovnatelnosti. Komise neuznala odlišnou úroveň rizika v souvislosti se základem daně ve Spojeném království v případě půjčování skupině podléhající dani ve Spojeném království a v případě půjčování skupině, která ve Spojeném království dani nepodléhá, a nelogicky dospěla k závěru, že vnitroskupinové půjčování je srovnatelné s půjčování třetím subjektům.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že i za předpokladu, že by předmětná opatření CFC představovala prima facie podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, v napadeném rozhodnutí byl učiněn nesprávný závěr, že neexistuje odůvodnění, kterým by bylo možné obhájit slučitelnost těchto opatření s unijními pravidly státních podpor. Napadené rozhodnutí je navíc nelogické a vnitřně rozporné, neboť Komise správně uznala, že kapitola 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněná v případech, kdy jediným důvodem pro uplatnění zdanění CFC podle alternativní úpravy obsažené v kapitole 5 uvedené části 9A by bylo kritérium „kapitálu vázaného na Spojené království“, neboť toto kritérium může být v praxi neúměrně obtížné uplatnit, přičemž Komise zároveň tvrdí, bez podání odpovídajícího odůvodnění, že uvedená kapitola 9 není nikdy odůvodněná v případech, kdy kritérium významných rozhodovacích funkcí by vedlo k uplatnění zdanění CFC podle uvedené kapitoly 5. Kritérium významných rozhodovacích funkcí je totiž v praxi neúměrně obtížné uplatnit, takže Komise měla shledat, že uvedená kapitola 9 je odůvodněná i v kontextu tohoto kritéria, a měla tedy učinit závěr, že se nejedná o státní podporu.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že pokud by bylo napadené rozhodnutí potvrzeno, jeho výkon prostřednictvím navrácení údajné státní podpory ze strany žalobkyň by porušoval základní zásady unijního práva, včetně svobody usazování a svobody poskytování služeb, přičemž je třeba mít na paměti, že v případě žalobkyň se příslušné CFC nacházejí v jiných členských státech.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že příkaz k zajištění navrácení podpory obsažený v napadeném rozhodnutí je neopodstatněný a v rozporu se základními unijními zásadami.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nepodala odpovídající odůvodnění k zásadním bodům napadeného rozhodnutí, jako je závěr, že zdanění CFC podle uvedené kapitoly 5 by mohlo být uplatněno s použitím kritéria významných rozhodovacích funkcí bez obtíží či neúměrné zátěže.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje rovněž zásadu žádné správy, která požaduje, aby Komise zajistila ve svých správních postupech transparentnost a předvídatelnost a vydávala svá rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Není přiměřené, když vydání rozhodnutí o zahájení vyšetřování v projednávané věci trvalo Komisi déle než čtyři roky a když rozhodla déle než šest let poté, co sporné opatření nabylo účinnosti.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1), v rozsahu, v němž konstatuje, že údajné opatření podpory představuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a nařizuje její vrácení spolu s úroky, a to i od žalobkyň;

—

podpůrně, zrušil články 2, 3 a 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž nařizuje vrácení neslučitelné podpory spolu s úroky, a to i od žalobkyň;

—

rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které v souvislosti s řízením vynaložily žalobkyně.

1.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 107 odst. 1 SFEU tím, že konstatovala, že údajné opatření podpory představuje selektivní výhodu:

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 107 odst. 1 SFEU tím, že neprokázala, že údajné opatření podpory by mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy a že hrozilo narušení hospodářské soutěže.

3.

Třetí žalobní důvod předložený podpůrně vycházející z tvrzení, že Komise porušila článek 49 SFEU tím, že údajné opatření podpory kvalifikovala jako neslučitelnou státní podporu, která není v rozporu se svobodou usazování zakotvenou v článku 49 SFEU.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila obecnou zásadu rovného zacházení a zásadu zákazu diskriminace tím, že

5.

Pátý žalobní důvod předložený podpůrně vycházející z tvrzení, že i pokud by údajné opatření podpory spadalo do rozsahu působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, Komise porušila čl. 16 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) tím, že nařídila, aby příjemci údajného opatření podpory vrátili částky údajně neslučitelné podpory, protože takovéto navrácení je v rozporu s obecnými zásadami unijního práva, zejména se zásadou legitimního očekávání a zásadou právní jistoty.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU nebo volného pohybu kapitálu podle článku 63 SFEU; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládají žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volného pohybu kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a volného pohybu kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75 % osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volného pohybu kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a volného pohybu kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75 % osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládané zahraniční společnosti a poskytování jejích úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU nebo volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volný pohyb kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

rušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládané zahraniční společnosti a poskytování jejích úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volného pohybu kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a volného pohybu kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyň podle článku 49 SFEU nebo volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládají žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volný pohyb kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyň podle článku 49 SFEU a volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládají žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládané zahraniční společnosti a poskytování jejích úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládané zahraniční společnosti a poskytování jejích úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

určil, že se nejedná o protiprávní státní podporu, zrušil článek 1 rozhodnutí C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností, a to v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto, že se jedná o protiprávní státní podporu, a zrušil povinnost uloženou Spojenému království zajistit navrácení údajné protiprávní státní podpory, kterou měly žalobkyně v této souvislosti obdržet (články 2 a 3 napadeného rozhodnutí),

—

podpůrně zrušil články 2 a 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž je Spojenému království uložena povinnost zajistit navrácení údajné státní podpory, a

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně pochopila kontext, cíl a fungování pravidel Spojeného království týkajících se ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC), pokud jde o režim neobchodních finančních zisků. Závěry Komise v napadeném rozhodnutí jsou založeny na souboru zjevných pochybení. Konkrétně se Komise dopustila zjevného pochybení, pokud jde o pochopení daňového systému Spojeného království jako celku a cílů režimu CFC a pokud jde o specifický předmět daňového osvobození příjmů z financování v rámci skupiny a o vymezení způsobilých úvěrových vztahů.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně chápe daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny jako daňové osvobození, a tudíž jako zvýhodnění. V případě neobchodních finančních zisků je daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny režimem pro určení osoby povinné k dani a je součástí vymezení působnosti pravidel CFC, a nikoli selektivním zvýhodněním. Komise neposkytla žádnou kvantitativní analýzu, která by prokazovala, že se jedná o zvýhodnění, a bez přesvědčivých důkazů o tom, že dané opatření vede ke zvýhodnění, nemůže napadené rozhodnutí obstát.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně určila referenční systém pro posouzení účinků pravidel CFC a nesprávně považovala pravidla CFC jako soubor pravidel odlišný od obecného systému korporační daně Spojeného království. Komise nepochopila správně cíl pravidel CFC a pominula prostor pro uvážení náležející Spojenému království.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise ve své analýze státní podpory dopustila zjevných pochybení a použila nesprávná kritéria při posuzování otázky srovnatelnosti. Komise neuznala odlišnou úroveň rizika v souvislosti se základem daně ve Spojeném království v případě půjčování skupině podléhající dani ve Spojeném království a v případě půjčování skupině, která ve Spojeném království dani nepodléhá, a nelogicky dospěla k závěru, že vnitroskupinové půjčování je srovnatelné s půjčování třetím subjektům.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že i za předpokladu, že by předmětná opatření CFC představovala prima facie podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, v napadeném rozhodnutí byl učiněn nesprávný závěr, že neexistuje odůvodnění, kterým by bylo možné obhájit slučitelnost těchto opatření s unijními pravidly státních podpor. Napadené rozhodnutí je navíc nelogické a vnitřně rozporné, neboť Komise správně uznala, že kapitola 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněná v případech, kdy jediným důvodem pro uplatnění zdanění CFC podle alternativní úpravy obsažené v kapitole 5 uvedené části 9A by bylo kritérium „kapitálu vázaného na Spojené království“, neboť toto kritérium může být v praxi neúměrně obtížné uplatnit, přičemž Komise zároveň tvrdí, bez podání odpovídajícího odůvodnění, že uvedená kapitola 9 není nikdy odůvodněná v případech, kdy kritérium významných rozhodovacích funkcí by vedlo k uplatnění zdanění CFC podle uvedené kapitoly 5. Kritérium významných rozhodovacích funkcí je totiž v praxi neúměrně obtížné uplatnit, takže Komise měla shledat, že uvedená kapitola 9 je odůvodněná i v kontextu tohoto kritéria, a měla tedy učinit závěr, že se nejedná o státní podporu.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že pokud by bylo napadené rozhodnutí potvrzeno, jeho výkon prostřednictvím navrácení údajné státní podpory ze strany žalobkyň by porušoval základní zásady unijního práva, včetně svobody usazování a svobody poskytování služeb, přičemž je třeba mít na paměti, že v případě žalobkyň se příslušné CFC nacházejí v jiných členských státech.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že příkaz k zajištění navrácení podpory obsažený v napadeném rozhodnutí je neopodstatněný a v rozporu se základními unijními zásadami.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nepodala odpovídající odůvodnění k zásadním bodům napadeného rozhodnutí, jako je závěr, že zdanění CFC podle uvedené kapitoly 5 by mohlo být uplatněno s použitím kritéria významných rozhodovacích funkcí bez obtíží či neúměrné zátěže.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje rovněž zásadu žádné správy, která požaduje, aby Komise zajistila ve svých správních postupech transparentnost a předvídatelnost a vydávala svá rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Není přiměřené, když vydání rozhodnutí o zahájení vyšetřování v projednávané věci trvalo Komisi déle než čtyři roky a když rozhodla déle než šest let poté, co sporné opatření nabylo účinnosti.

—

zrušil rozhodnutí Komise C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení vzniklých žalobkyni v tomto řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila právního omylu a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, když dospěla k závěru, že příslušným referenčním systémem jsou pravidla CFC a nikoli systém daně z příjmů právnických osob ve Spojeném království. Konkrétně závěr Komise, že referenčním systémem jsou pravidla CFC ve Spojeném království, je v rozporu s judikaturou unijních soudů. Komise měla namísto toho dospět k závěru, že příslušným referenčním systémem je systém daně z příjmů právnických osob ve Spojeném království, jehož jsou pravidla CFC nedílnou a neoddělitelnou součástí.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila právního omylu a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o cíle referenčního systému.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila právního omylu, zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a neuvedla odůvodnění, když dospěla k závěru, že výjimka „Group Financing Exemption“ představuje selektivní odchylku od referenčního systému, a zejména že podniky, kterým plynou jiné druhy neobchodních finančních zisků, jsou ve srovnatelném právním a faktickém postavení s podniky, kterým plynou neobchodní finanční zisky ze způsobilých úvěrů. Komise totiž pochybila, když dospěla k závěru, že neobchodní finanční zisky z úvěrů mateřským společnostem a z krycích společností nepředstavují výrazné a podstatně vyšší riziko umělého vyvedení zisků než způsobilé úvěry. Dále Komise pochybila, když se zaměřila na legislativní techniku výjimky „Group Financing Exemption“ a nikoli na její účinky.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila právního omylu, zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu a neuvedla odůvodnění, když dospěla k závěru, že výjimka „Group Financing Exemption“ nebyla odůvodněna povahou ani obecnou strukturou daňových pravidel ve vztahu k testu významných rozhodovacích funkcí. Komise zejména pochybila tím, že dospěla k závěru, že administrativní zátěž spojená s použitím testu významných rozhodovacích funkcí neodůvodňuje výjimku „Group Financing Exemption“ a že výjimku „Group Financing Exemption“ nelze odůvodnit nutností dodržovat svobody zakotvené ve Smlouvě o fungování Evropské unie.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila právního omylu a zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, pokud jde o existenci zvýhodnění, jak vyžaduje článek 107 SFEU. Posouzení Komise je založeno na nepodložených tvrzeních a ve skutečnosti Komise neprokázala, že existuje zvýhodnění, ale pouze uvedla, že za určitých okolností by zvýhodnění mohlo existovat.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU nebo volného kapitálu podle článku 63 SFEU; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že napadené opatření zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volného pohybu kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a volného pohybu kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

i.

zrušil v celém rozsahu rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností, (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

ii.

podpůrně, zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 v rozsahu, v němž konstatuje, že oddíl 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] představuje protiprávní státní podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie;

iii.

podpůrně, zrušil články 2, 3 a 4 rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352;

iv.

každopádně uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise použila při své analýze selektivity chybný referenční systém. Z hlediska odpovídajícího referenčního systému není režim osvobození příjmů z financování v rámci skupiny (dále jen „napadené opatření“) výjimkou ani není selektivní.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise vyložila zásadně chybným způsobem povahu a primární cíl jí použitého referenčního systému a že nezohlednila všechny cíle uvedeného systému, což ji vedlo k použití neúplného a hypotetického referenčního systému.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise vyložila zásadně chybným způsobem roli napadené opatření, zjevně na nevhodném základě legislativní techniky. Správně vyložené napadené opatření není výjimkou z Komisí použitého referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že Komise došla k nesprávnému závěru, že napadené opatření zavádí rozlišování mezi společnostmi nacházejícími se z pohledu cílů jí použitého referenčního systému ve srovnatelné situaci.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nerozpoznala, že napadené opatření nepředstavuje selektivní výhodu, jelikož vyplývá ze základních zásad a povahy referenčního systému použitého Komisí, a že představuje inherentní mechanismus nezbytný pro fungování a účinnost uvedeného systému.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že rozhodnutí Komise přesahuje její pravomoci v oblasti státních podpor a porušuje daňovou suverenitu Spojeného království.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že vedením svého šetření ohledně napadeného opatření Komise porušila čl. 108 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a článek 6 nařízení (EU) 2015/1589 (1), jakož i povinnost řádné správy, která jí přísluší podle článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že Komise porušila povinnost uvést odůvodnění, která jí přísluší podle článku 296 Smlouvy o fungování Evropské unie.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že Komise neuznala, že oddíl 371ID zákona o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010 je zcela odůvodněný a nepředstavuje selektivní výhodu.

10.

Desátý žalobní důvod vychází z toho, že nemělo dojít k vrácení podpory, jelikož na základě rozsudku vydaného ve věci C-196/04, Cadbury Schweppes a Cadbury Schweppes Overseas (2), je toto vrácení zásahem do obecných zásad unijního práva týkajících se základní svobody usazování.

11.

Jedenáctý žalobní důvod vychází z toho, že nemělo dojít k vrácení podpory, jelikož související příkazy Komise jsou stiženy překročením pravomoci a porušují obecné zásady unijního práva týkající se vracení protiprávních státních podpor.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volný pohyb kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

určil, že se nejedná o protiprávní státní podporu, zrušil článek 1 napadeného rozhodnutí C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností, a to v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto, že se jedná o protiprávní státní podporu, a zrušil povinnost uloženou Spojenému království zajistit navrácení údajné protiprávní státní podpory, kterou měla žalobkyně v této souvislosti obdržet (články 2 a 3 napadeného rozhodnutí),

—

podpůrně zrušil články 2 a 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž je Spojenému království uložena povinnost zajistit, aby žalobkyně navrátila údajnou státní podporu, a

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně pochopila kontext, cíl a fungování pravidel Spojeného království týkajících se ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC), pokud jde o režim neobchodních finančních zisků. Závěry Komise v napadeném rozhodnutí jsou založeny na souboru zjevných pochybení. Konkrétně se Komise dopustila zjevného pochybení, pokud jde o pochopení daňového systému Spojeného království jako celku a cílů režimu CFC a pokud jde o specifický předmět daňového osvobození příjmů z financování v rámci skupiny a o vymezení způsobilých úvěrových vztahů.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně chápe daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny jako daňové osvobození, a tudíž jako zvýhodnění. V případě neobchodních finančních zisků je daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny režimem pro určení osoby povinné k dani a je součástí vymezení působnosti pravidel CFC, a nikoli selektivním zvýhodněním. Komise neposkytla žádnou kvantitativní analýzu, která by prokazovala, že se jedná o zvýhodnění, a bez přesvědčivých důkazů o tom, že dané opatření vede ke zvýhodnění, nemůže napadené rozhodnutí obstát.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně určila referenční systém pro posouzení účinků pravidel CFC a nesprávně považovala pravidla CFC jako soubor pravidel odlišný od obecného systému korporační daně Spojeného království. Komise nepochopila správně cíl pravidel CFC a pominula prostor pro uvážení náležející Spojenému království.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise ve své analýze státní podpory dopustila zjevných pochybení a použila nesprávná kritéria při posuzování otázky srovnatelnosti. Komise neuznala odlišnou úroveň rizika v souvislosti se základem daně ve Spojeném království v případě půjčování skupině podléhající dani ve Spojeném království a v případě půjčování skupině, která ve Spojeném království dani nepodléhá, a nelogicky dospěla k závěru, že vnitroskupinové půjčování je srovnatelné s půjčování třetím subjektům.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že i za předpokladu, že by předmětná opatření CFC představovala prima facie podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, v napadeném rozhodnutí byl učiněn nesprávný závěr, že neexistuje odůvodnění, kterým by bylo možné obhájit slučitelnost těchto opatření s unijními pravidly státních podpor. Napadené rozhodnutí je navíc nelogické a vnitřně rozporné, neboť Komise správně uznala, že kapitola 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněná v případech, kdy jediným důvodem pro uplatnění zdanění CFC podle alternativní úpravy obsažené v kapitole 5 uvedené části 9A by bylo kritérium „kapitálu vázaného na Spojené království“, neboť toto kritérium může být v praxi neúměrně obtížné uplatnit, přičemž Komise zároveň tvrdí, bez podání odpovídajícího odůvodnění, že uvedená kapitola 9 není nikdy odůvodněná v případech, kdy kritérium významných rozhodovacích funkcí by vedlo k uplatnění zdanění CFC podle uvedené kapitoly 5. Kritérium významných rozhodovacích funkcí je totiž v praxi neúměrně obtížné uplatnit, takže Komise měla shledat, že uvedená kapitola 9 je odůvodněná i v kontextu tohoto kritéria, a měla tedy učinit závěr, že se nejedná o státní podporu.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že pokud by bylo napadené rozhodnutí potvrzeno, jeho výkon prostřednictvím navrácení údajné státní podpory ze strany žalobkyně by porušoval základní zásady unijního práva, včetně svobody usazování a svobody poskytování služeb, přičemž je třeba mít na paměti, že v případě žalobkyně se příslušné CFC nacházejí v jiných členských státech.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že příkaz k zajištění navrácení podpory obsažený v napadeném rozhodnutí je neopodstatněný a v rozporu se základními unijními zásadami.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nepodala odpovídající odůvodnění k zásadním bodům napadeného rozhodnutí, jako je závěr, že zdanění CFC podle uvedené kapitoly 5 by mohlo být uplatněno s použitím kritéria významných rozhodovacích funkcí bez obtíží či neúměrné zátěže.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje rovněž zásadu žádné správy, která požaduje, aby Komise zajistila ve svých správních postupech transparentnost a předvídatelnost a vydávala svá rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Není přiměřené, když vydání rozhodnutí o zahájení vyšetřování v projednávané věci trvalo Komisi déle než čtyři roky a když rozhodla déle než šest let poté, co sporné opatření nabylo účinnosti.

—

zrušil napadené rozhodnutí C(2019) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volný pohyb kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyň podle článku 49 SFEU nebo volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládají žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volný pohyb kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyň podle článku 49 SFEU a volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyň podle článku 49 SFEU; a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládají žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volného pohybu kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyň podle článku 49 SFEU a volného pohybu kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU, a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že systém osvobození příjmů z financování v rámci skupiny („napadené opatření“) zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládané zahraniční společnosti a poskytování jejích úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1);

—

podpůrně zrušil článek 2 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž porušuje svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a

—

uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když vyslovila závěr, že napadené opatření zakládá hospodářské zvýhodnění ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a spadající do působnosti tohoto článku.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení při identifikaci referenčního systému pro účely analýzy „selektivnosti“.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně či neúplně identifikovala a nesprávně pochopila relevantní cíle jejího zvoleného referenčního systému.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když napadené opatření identifikovala jako opatření představující odchylku od jejího zvoleného referenčního systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech nesprávného právního posouzení či zjevně nesprávného posouzení, když nesprávně kvalifikovala napadené opatření jako prima facie selektivní, přičemž nesprávně určila, že obnáší rozdílné zacházení s podniky nacházejícími se v právně i fakticky srovnatelné situaci.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, kdy při posuzování selektivnosti napadeného opatření vzala v úvahu směrnici Rady (EU) 2016/1164 (1), ačkoli tento předpis vstoupil v platnost až po skončení období, během kterého dle rozhodnutí Komise napadené opatření představovalo státní podporu.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci Komisí, které je v rozporu s daňovou svrchovaností Spojeného království.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila v několika ohledech zjevně nesprávného posouzení, když měla za to, že tvrzená odchylka není odůvodněná ve vztahu ke zdanění neobchodních finančních zisků ze způsobilých úvěrových vztahů, které prima facie spadají pod článek 371EB („činnosti ve Spojeném království“) Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010]. V souvislosti s daňovým osvobozením v případě „způsobilých zdrojů“ a „zisků z odpovídajícího úroku“ je rozhodnutí Komise rovněž vadné v důsledku toho, že neuvedla žádné odůvodnění, pokud jde o jejich odůvodněnost či neodůvodněnost.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise jednala v rozporu s čl. 108 odst. 2 SFEU a článkem 6 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) a v rozporu s povinností řádné správy podle článku 41 Listiny základních práv. Konkrétně ve svém rozhodnutí o zahájení řízení neuvedla, že má pochybnosti ohledně odůvodněnosti „75% osvobození“ podle článku 371ID Taxation (International and Other Provisions) Act 2010, aby se tak vyhnula praktickým obtížím s provedením analýzy významných rozhodovacích funkcí ve vztahu k vnitroskupinové úvěrové činnosti, kterážto analýza by zúčastněným stranám poskytla přiměřenou příležitost se k tomu vyjádřit; v průběhu svého vyšetřování si v tomto ohledu nevyžádala vyjádření zúčastněných stran a v napadeném rozhodnutí ponechala taková vyjádření, jež byla ve skutečnosti zúčastněnými stranami v tomto ohledu poskytnuta, bez povšimnutí. V důsledku toho je napadené rozhodnutí neplatné.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když rozhodla, že zdanění společnosti ze Spojeného království ze zisků zahraničních dceřiných společností „v rozsahu, v jakém je lze připsat domácím aktivům a činnostem“ neomezuje svobodu usazování a že sporné opatření není zapotřebí k zajištění souladu se svobodami zakotvenými ve Smlouvě.

Na podporu svého podpůrného návrhového žádání znějícího na zrušení článku 2 napadeného rozhodnutí předkládá žalobkyně následující žalobní důvod:

11.

Jedenáctý žalobní důvod vycházející z toho, že i kdyby (což je popíráno) sporné opatření představovalo režim státní podpory, dopustila se Komise nesprávného právního posouzení, když určila, že by navrácení podpory neporušovalo základní zásady unijního práva, a když nařídila navrácení bez ohledu na to, zda zřízení ovládaných zahraničních společností a poskytování jejich úvěrů společnostem ve skupině-nerezidentům ve skutečnosti obnášelo výkon svobody usazování nebo volný pohyb kapitálu. V projednávané věci by navrácení konkrétně porušilo svobodu usazování žalobkyně podle článku 49 SFEU a volný pohyb kapitálu podle článku 63 SFEU. V rozsahu tohoto porušení musí být příkaz k navrácení obsažený v článku 2 napadeného rozhodnutí zrušen.

—

určil, že se nejedná o protiprávní státní podporu, zrušil článek 1 napadeného rozhodnutí C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností, a to v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto, že se jedná o protiprávní státní podporu, a zrušil povinnost uloženou Spojenému království zajistit navrácení údajné protiprávní státní podpory, kterou měly žalobkyně v této souvislosti obdržet (články 2 a 3 napadeného rozhodnutí),

—

podpůrně zrušil články 2 a 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž je Spojenému království uložena povinnost zajistit, aby žalobkyně navrátily údajnou státní podporu, a

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyněmi.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně pochopila kontext, cíl a fungování pravidel Spojeného království týkajících se ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC), pokud jde o režim neobchodních finančních zisků. Závěry Komise v napadeném rozhodnutí jsou založeny na souboru zjevných pochybení. Konkrétně se Komise dopustila zjevného pochybení, pokud jde o pochopení daňového systému Spojeného království jako celku a cílů režimu CFC a pokud jde o specifický předmět daňového osvobození příjmů z financování v rámci skupiny a o vymezení způsobilých úvěrových vztahů.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně chápe daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny jako daňové osvobození, a tudíž jako zvýhodnění. V případě neobchodních finančních zisků je daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny režimem pro určení osoby povinné k dani a je součástí vymezení působnosti pravidel CFC, a nikoli selektivním zvýhodněním. Komise neposkytla žádnou kvantitativní analýzu, která by prokazovala, že se jedná o zvýhodnění, a bez přesvědčivých důkazů o tom, že dané opatření vede ke zvýhodnění, nemůže napadené rozhodnutí obstát.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně určila referenční systém pro posouzení účinků pravidel CFC a nesprávně považovala pravidla CFC jako soubor pravidel odlišný od obecného systému korporační daně Spojeného království. Komise nepochopila správně cíl pravidel CFC a pominula prostor pro uvážení náležející Spojenému království.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise ve své analýze státní podpory dopustila zjevných pochybení a použila nesprávná kritéria při posuzování otázky srovnatelnosti. Komise neuznala odlišnou úroveň rizika v souvislosti se základem daně ve Spojeném království v případě půjčování skupině podléhající dani ve Spojeném království a v případě půjčování skupině, která ve Spojeném království dani nepodléhá, a nelogicky dospěla k závěru, že vnitroskupinové půjčování je srovnatelné s půjčování třetím subjektům.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že i za předpokladu, že by předmětná opatření CFC představovala prima facie podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, v napadeném rozhodnutí byl učiněn nesprávný závěr, že neexistuje odůvodnění, kterým by bylo možné obhájit slučitelnost těchto opatření s unijními pravidly státních podpor. Napadené rozhodnutí je navíc nelogické a vnitřně rozporné, neboť Komise správně uznala, že kapitola 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněná v případech, kdy jediným důvodem pro uplatnění zdanění CFC podle alternativní úpravy obsažené v kapitole 5 uvedené části 9A by bylo kritérium „kapitálu vázaného na Spojené království“, neboť toto kritérium může být v praxi neúměrně obtížné uplatnit, přičemž Komise zároveň tvrdí, bez podání odpovídajícího odůvodnění, že uvedená kapitola 9 není nikdy odůvodněná v případech, kdy kritérium významných rozhodovacích funkcí by vedlo k uplatnění zdanění CFC podle uvedené kapitoly 5. Kritérium významných rozhodovacích funkcí je totiž v praxi neúměrně obtížné uplatnit, takže Komise měla shledat, že uvedená kapitola 9 je odůvodněná i v kontextu tohoto kritéria, a měla tedy učinit závěr, že se nejedná o státní podporu.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že pokud by bylo napadené rozhodnutí potvrzeno, jeho výkon prostřednictvím navrácení údajné státní podpory ze strany žalobkyň by porušoval základní zásady unijního práva, včetně svobody usazování a svobody poskytování služeb, přičemž je třeba mít na paměti, že v případě žalobkyň se příslušné CFC nacházejí v jiných členských státech.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že příkaz k zajištění navrácení podpory obsažený v napadeném rozhodnutí je neopodstatněný a v rozporu se základními unijními zásadami.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nepodala odpovídající odůvodnění k zásadním bodům napadeného rozhodnutí, jako je závěr, že zdanění CFC podle uvedené kapitoly 5 by mohlo být uplatněno s použitím kritéria významných rozhodovacích funkcí bez obtíží či neúměrné zátěže.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje rovněž zásadu žádné správy, která požaduje, aby Komise zajistila ve svých správních postupech transparentnost a předvídatelnost a vydávala svá rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Není přiměřené, když vydání rozhodnutí o zahájení vyšetřování v projednávané věci trvalo Komisi déle než čtyři roky a když rozhodla déle než šest let poté, co sporné opatření nabylo účinnosti.

—

v plném rozsahu zrušil rozhodnutí Komise ze dne 2. dubna 2019 v části, v níž se týká žalobkyně,

—

podpůrně, nařídil, aby při určování výše podpory, která má být vrácena, byly zohledněny ztráty, slevy na dani nebo osvobození, které již byly žalobkyni poskytnuty v okamžiku, kdy požádala o osvobození příjmů z financování v rámci skupiny, nebo které by ji byly poskytnuty, pokud by o osvobození příjmů z financování v rámci skupiny nepožádala, a to i když je uplatnění těchto ztrát, slev na dani nebo osvobození nyní již britským právem zakázáno, a to nezávisle na tom, zda jsou poskytovány automaticky,

—

každopádně uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že žalovaná neprokázala, že by osvobození příjmů z financování v rámci skupiny představovalo výhodu. Žalobkyně tvrdí, že žalovaná neprokázala, že existuje výhoda v každém případě, kdy je žádáno o osvobození příjmů z financování v rámci skupiny.